Co se děje a co se neděje

Jednou z nejužitečnějších věcí je uvědomit si, co se reálně děje a co se neděje.

Hned na začátek mi dovol vyjasnit jednu zbytečnou námitku, která se objeví v hlavě každého newagem vygumovaného jedince: nic se ve skutečnosti neděje, všechno je jen v tvojí hlavě, realita neexistuje, vesmír je energie, bla, bla a bla... cokoli, posluž si, jak je libo. Může být pravda, nemusí. To tu neřeším, je mi to upřímně jedno a v tomto kontextu je to silně irelevantní.

Bavíme se tu o následující úrovni reality: dostanu facku/železnou tyčí/srazí mě auto - bolí to = reálném

vs.

ten si o mně asi myslí tohle; zítřek bude nejspíš probíhat takto; co kdyby...? - je mi nepříjemně = nereálném.

V tomhle kontextu je mi úplně jedno jestli jsem energie a všichni jsme jedno nebo ne, jestli žijeme v Matrixu nebo nás ovládají mimozemšťani. Máš zájem o další teorie, nebo pro jednou uděláš výjimku a vybereš si něco užitečného?

Zároveň je ovšem pravda, že přestože lidské smysly nejsou 100% akurátní, co pomocí nich vnímáme je tisíckrát reálnější než sračky, které se nám celý život, minutu za minutou, honí hlavou a které považujeme za to opravdu důležité a kterými se řídíme.

Přikládáme větší význam interpretaci událostí než událostem samotným.

Ukažme si jak to funguje na případu strachu. Odpověz si pro sebe: Kolikrát ses dneska bál? Kolikrát jsi měl nepříjemný pocit, kolikrát ses necítil dobře?

A teď se podívej: V jakém poměru za to mohly reálné podněty a jakou část tvořily věci, které sis myslel, ale ve skutečnosti se nikdy neudály nebo si pouze myslíš, že se udály. A i v případě, že se později udály, pomohl něčemu tvůj strach?

Strach je bezvadná věc, tedy v případě, že se na tebe řítí auto, pokud na tebe někdo s kudlou v ruce vyběhne v temném lese nebo když máš za prdelí tygra. Je to zdravý, přirozený reflex.

Tělo dostane dávku chemikálií a nakopne se pud sebezáchovy, který se pokusí udělat vše pro to, abys vyvázl se zdravou kůží.

Tím tělo trpí, ovšem v porovnání s tím, co by se mohlo stát, kdyby do bojového módu nepřešlo, je to zanedbatelné poškození. Je to úžasná, dokonalá funkce.

Problém je, že tvoje tělo neumí odlišit, které věci se reálně dějí a které se dějí jen ve tvé hlavě. Tělo nezná nic než přítomnost. Tělo je naprosto nevinné.

Jenže ty neřešíš téměř nic jiného než co bylo, co bude nebo co asi nejspíš možná je, a nebohé tělo vypouští stejné chemikálie, jako by se to skutečně dělo. Ty jsi to nejhorší, co kdy tvoje tělo potkalo. Zabíjíš ho, ničíš ho po malých dávkách, tisíckrát za den a úplně zbytečně. To je psychologický strach.

Co se reálně děje nejsou problémy, ale situace k vyřešení, které se vyřeší, ať tak či onak (spíše onak než tak), na to můžeš vzít jed.

Problémy jsou interpretace situací ve tvé hlavě. Ať u mají reálný základ, nebo jsou to prosté fabulace tvojí šílené mysli, je to nakonec jedno. Copak nevidíš, že žiješ celý život v lálálandu?

Takže jaká byla odpověď? Kolikrát ses dnes bál? A odpověz si sám pro sebe, kolikrát k tomu byl REÁLNÝ důvod? Kolikrát ti dnes šlo o život? Když píšu "tobě", myslím teď tvému tělu, né tvému egu.

Ohrozilo tě vůbec za poslední roky něco jiného než tvé vlastní myšlenky? Je možné že ano. Jednou, dvakrát, pětkrát? Může se stát. A kolikrát ses kvůli věcem, co se ve skutečnosti nestaly, cítil nepříjemně? Sto padesát tisíckrát za týden? Copak tě to ještě stále neunavuje? Člověku proběhne hlavou něco kolem 70 000 myšlenek za den, z nichž je minimálně 85% negativních. Hodně zábavy přeji :)

Bolesti zakořeněné v daleké minulosti, obavy z blízké budoucnosti, snaha setrvávat v přítomném okamžiku, vliv karmy z minulých životů, intervence astrálních bytostí a ostatní zbytečnosti s nulovou hodnotou... nezní ti to povědomě?

Trávíš život snahou dostat se z něčeho, co neexistuje, co asi existuje nebo by možná existovat mohlo. Není to trochu otrava? Pro tebe asi ne, když tě to stále baví, ale můžeš se spolehnout, že tvoje tělo už toho má plné zuby. A žádné "ty", které údajně všechny ty problémy má, uvnitř tvého těla stejně není.

Je to tak dokonale jednoduché.

Sedíš teď pravděpodobně v teplé místnosti, nejspíš jsi dnes jedl, máš přístup k elektřině/mobilnímu internetu a máš čas na čtení. Pokud si opravdu myslíš, že máš právě teď nějaký problém, zamysli se znovu.

  

Není nejlepší a nejrychlejší cestou, jak se z něčeho dostat, uvědomění, že v tom vlastně nejsi?