Jen hloupé ryby plavou proti proudu, když nemusí

Napsal jsem zase jednou až moc dlouhej článek, předem se omlouvám.

Spiritualita je byznys.

Představte si, že se místo toho svěříte do rukou něčemu mnohem sofistikovanějšímu - všemi váženému povolání, žádnému hloupému šarlatánství. Něčemu, co by vás ani ve snu nenapadlo jakkoli zpochybňovat, protože k tomu zkrátka nemáte žádný důvod.

Spolehnete se na psychologii a po letech možná zjistíte, že je to sice uznávaná, dokonale moderní, propracovaná struktura slibující navíc dobrou kariéru a odpovědi na všechny problémy, ale že taky stojí jenom na blátě.

Na vágně určených, vlastně jen uměle splácaných, absolutně imaginárních základech, které umně rozvádí do neuvěřitelných výšin a detailů. Je to neskutečně propracované odvětví, které ale balancuje na domněnkách lidí, kteří je přebrali od lidí, kteří je přebrali od lidí, kteří si je prostě vycucali z prstů, aby měli s čím pracovat a co tvarovat.

Tam dole (uvnitř) zkrátka není nikdo, s kým může pracovat ;)

Psychologové pro to, o čem na blogu často píšu, samozřejmě mají svou škatulku, aby to náhodou neohrozilo samotný základ jejich povolání - takže člověk, který se neklaní domněnkám, podle nich trpí tzv. depersonalizací.

Když už na to jednou existuje nálepka, nemusejí tomu čelit přímo ani nad tím zbytečně přemýšlet, nikdo z nich se tomu i přesto, že k tomu mají ze všech povolání nejblíže, nepodívá zpříma do očí bez filtru vytvořeného automaticky se objevivší diagnózou takového stavu.

Iluze je v bezpečí pro další desetiletí a lidé, kteří začínají být inteligentní, budou upilulkováni nebo nově dokonce umeditováni zpět do hlouposti.

Pokud někdo z branže otevře oči, musí to pro něho být přinejmenším šok. Domeček z karet, domino.

Nechápejte mě špatně. Nikdy by mě ani nenapadlo znevažovat zásluhy terapeutů denně jednajících s lidmi, kteří si opravdu neví rady. Nesmírně si vážím psychologů, kteří poskytnou ucho k poslechu a nastaví rameno slzám člověku, který truchlí, protože přišel o někoho blízkého; kteří v tom umějí chodit a když se něco posere, vědí, jak můžou být druhému organismu opravdu nápomocní. Obdivuji ty, kteří jsou rovnocenným partnerem, když už třeba dochází síla. Je to upřímná psychologie pracující s realitou těla. Potlesk.

Dělají to i jiná zvířata. Dělají to bizoni a dělají to opice. Jsou tu, jedno zvíře pro druhé. Život se stará o život.

Taková pomoc není o nic méně úžasná, snadná, praktická a perfektní, než rovnání zlomených kostí. Žádné zbytečné domněnky - zkrátka jen tohle, co se objeví.

A potom tu máme druhou kategorii, moderní (či spíše módní?) psychologie - možná jste si toho ještě nevšimli, ale je opravdu na každém kroku.

V podstatě platí jednoduchý vzorec, který nebylo vůbec složité vypozorovat:

"[Kupa_nezpochybněných_duchovních_domněnek] minus [duha_jednorožci_andílci_spirituální_hantýrka] plus [slovník_psychologie] plus [titul_před_jménem-čím_více_tím_lépe] = důvěru budící supermoderní ezopsychologie (totální copyright!), co z vás zaručeně udělá úspěšné a šťastné supermuže a superženy v této superspolečnosti".

Mám jen ten pocit, nebo už hranice mezi šílenou ezoterikou a profesionální psychologií začínají splývat?

V dnešní době je taková psychologie děsně in. Holky a kluci, které omrzeno nefungující Tajemství a kteří už mají slepené stránky všech tří dílů Padesáti Odstínů Šedi se cítí opravdu intelektuálně, když čtou takovou chytrou parádu a mnoho z nich se rozhodne dokonce studovat toto umění, jak učinit z člověka... no lepšího člověka.


V jádru ale leží stejná pohádka jako v new-age, splácaná z domněnek, obalená do hezčího, rádoby sofistikovaného obalu. Je to jen další z řady nabízených řešení na problémy, které by bez cizích odpovědí v první řadě ani neexistovaly a tudíž by nebylo třeba se jimi vůbec zabývat.

Sebepotvrzující, sebeopakující se začarovaný kruh. Další kupa perfektně vymyšlených, tentokrát klinicky schválených postupů, oficiálními místy zaštítěných praktik a terapií, šmrncnutých meditacemi a obdobnou blamáží, které... nejsou třeba a tělo o ně nemá nejmenší zájem, ehm. Ale koho to zajímá? Hlavně že to šlape!

Jak že se to ale vlastně liší od Vesmírných lidí a ostatních transformací? Jako zcestné srovnání se to jeví jen na první pohled, ale když se podíváte pořádně, je to evidentní. Opravdu marně hledám nějaký zásadní rozdíl. Má to jen novější a třpytivější lak a o dobré tři tuny blond vlasů méně, ale obojí nevyřčeně a chytřejšími prostředky skrytě láká potencionální zákazníky na dosažení věčné spokojenosti, štěstí a naplnění. Po tomhle totiž lidi, co to baští, ve skutečnosti touží. Smůla je, že nic takového neexistuje.

"Oni jsou Mudři a Phdři a nepřiletěli z Plejád, takže přece musej vědět, o čem mluví."

Většina si myslí, že ví. Ty výjimky, které ví, že neví, jedou v rozjetém vlaku a z něj se hodně blbě vylejzá. A vůbec - proč by měly? Jako spolupasažéři se v kupé vezou hodně dobrý prašule. S tím se nedá bojovat, je po tom prostě stejná, ne-li větší poptávka, než po ezoterice. Vezměte si farmaceutický průmysl. Má o jeho praktikách a cílech dnes ještě někdo iluze? Lidé otevírají oči. Za pár let možná přijde na řadu i tahle "psychologie".

Jestli se vám zdá, že to vidím příliš negativně, je třeba si na tomhle místě připomenout - neberte si to osobně, zahrnuji i sebe - lidskou hloupost. Mnoho lidí je schopno obelhávat se 40 let neexistujícím pokrokem v duchovním vývoji a platit svému guruovi luxusní živobytí, přestože ve skutečnosti od něj nedostali absolutně nic. Ať už si to mistr uvědomuje nebo si myslí, že prodává skutečné zboží, na tom nezáleží. Dokážete si to představit? Desítky let placení za nic. Nebo mám radši poukázat na odpustky? Stejná pohádka.

Je to naprosto šílené. Tak obrovskou moc má lidská schopnost sebeklamu. Tak velký je strach, tak silné je potlačované zoufalství z blížícího se "konce", tak málo člověk přemýšlí, tak pitomé tohle zvíře je. Není to nějaký ojedinělý případ, děje se to právě v tuhle chvíli, v naprosto neslýchané míře i v našich českých luzích a hájích.

Doporučuji mistrovský dokument Kumaré, na který se chvílemi opravdu těžce dívá a který z vás, budete-li upřímní, oseká velikou dávku iluzí.

Takže nejspíš neoseká.

Otázka je, jestli a jak moc se v jádru psychologie skutečně liší, ale vsadil bych levou ponožku, kterou mám o 87,24% radši radši než pravou, že příliš ne.

Pointou je, že lidé častokrát ujíždějí na zbožném přání třeba celý život a rádi za to ještě platí, někdy i na úkor vlastní rodiny nebo základních životních potřeb. Když se k tomu někdo navrch začne ohánět tituly a certifikáty a vlastní praxí a vypadá jakž takž kompetentně, trochu se v člověku pohrabe a něco tam podle manuálu svých ikon pošteluje a je to trochu cejtit (x % placebo), i když je potom člověku třeba ještě hůř, no jéje! Když to má titul před jménem, není co řešit! A celá rodina a kamarádi to samozřejmě v dobré víře schvalují a vytvářejí tak nenápadný tlak, proti kterému se snad ani nedá bojovat. V současné době mají psychologové nejspíš lepší renomé nežli praktičtí lékaři, ale to časem přejde.

Oproti duchovnosti jsou tyhle sebezlepšující techniky tak znát! Pán/paní asi opravdu ví, co dělá, a nejspíš to i funguje! Fakt jsem *bankovka* asi možná *bankovka* i o něco málo *bankovka* šťastnější *bankovka* a necítím *bankovka* takový stres! *bankovka* *bankovka* *bankovka*.

Plavou s proudem opravdu jen mrtvé ryby, přátelé? Už samotný slogan implikuje oddělenost, nutnost boje, změny. Spíše dříve nežli později za asistence draze placeného odborníka, účasti na semináři, měsíčního předplatného, knížky, videa... Penízky penízky penízky, zas a znovu, hlavně si udržet pocit, že tam už skoro jsem. Překvapuje to vůbec ještě někoho?

S proudem neplavou jen mrtvé ryby. Od proudu nejsi oddělený a bojovat proti němu je marná snaha přinášející jen krátkodobé a často pouze zdánlivé výsledky, zatímco v procesu dochází ke zbytečnému poškozování těla. Někteří lidé už zjistili, že jsou tím proudem, jinými slovy že žádné "já" vlastně není. Ani velké, ani malé, ani duše, ani osobnost, ani mysl. Nic, co by mohlo být oddělené od těla, od ostatních, od "zbytku" světa, co by se dalo očistit nebo uzdravit. Absolutně nic.

Zajímalo by mě, kolik různých diagnóz pro tenhle přirozený stav už existuje. Lidi jsou naprosto šílení.

Sebeovládání. Sebepozorování. Sebevědomí. Seberealizace. Sebeláska. Sebepřijetí. Sebeuvědomění, Seberegulace. Sebeobviňování. Sebetrýznění. Sebeznečišťování. Sebepozorování. Sebeprožívání... Sebeklam!

Potlesk prosím, to je pořádný kus práce se všemi těmi škatulkami... jen... jestli můžu podotknout takovou maličkost... "sebe" není nic než zvuk.

Pomáhat zvířeti v nouzi a nehrát si na spasitele duše by nešlo?

To nehodí takovej balík, rozumím. Musel jsem se jen zeptat, co kdyby náhodou.

_______________

Jenom rychle pro ilustraci:

Tři dny a tři večery probírání VNITŘNÍCH a VNĚJŠÍCH konfliktů jen za 3400,- i s jídlem!

Už tohle na první pohled nevinné rozdělení samotné, obsažené v názvu, nadělá v životě nepředstavitelnou paseku, protože je zcestné. Rozdělení na vnitřní a vnější není ničím jiným než myšlenkou, je to imaginární hranice, která nemá s realitou absolutně nic společného, protože existuje jen v hlavě. Nejenže posiluje, ale dokonce vytváří iluzi.... i když to jídlo nezní tak úplně špatně, na to bych se stavil, pokud se nebudou podávat nějaké veganské blivajzy za účelem detoxikace mysli.

Srandu stranou - co je opravdu strašidelné je uvědomění, že nikdo z těch študovaných lidí se nejspíš nikdy skutečně na vlastní pěst nezajímal o to, jestli jsou všechny uznávané psychologické kategorie něco reálného a jestli je to rozlišování vlastně nutné a k něčemu dobré. Že by někdo z nich došel třeba jen v úvahách až tak daleko, že mohou být pro organismus dokonce škodlivé, o tom ani nemluvím. To by totiž ohrozilo samotnou potřebu existence těchto kategorií, takže je to zapovězené. O tom se prostě nemluví. Tabu. Kdo nezůstane ovce, bude vykázán z bohatých pastvin akademické obce.

Vás představa, že jsou odborníci jen chodící domněnky teď už mrtvých zvířat narvané do nevinných, tím vším trpících nádob neschopných vlastního uvažování, ani trochu neděsí? Mě popravdě celkem jo, protože jsem na hovna trochu alergický, hlavně na jaře.

Strojové přijímání tradice je samozřejmě nezbytně nutné k udržení statusu quo a to většině v byznysu stačí. Kontinuita oddělenosti a hlouposti musí být zachována, to je totiž jediným cílem její existence.

Zkrátka jen další generace pindíků, kteří přišli ke kormidlu uprostřed plavby a bez řečí ho přebrali. Psychopapoušci. Jak hluboko tahle nevědomost sahá? Zpochybňuje dnes někdo z nich takové autority jako byl Freud, Jung, Descartes? Nejspíš asi ne a nevědomost kvete, prorůstá od samotného jádra, protože to je ve skutečnosti jen prázdnou skořápkou a nikdo z nich si toho asi ještě nevšiml, což je opravdu výkon, ledaže by se tam nikdo nepodíval.

Je to vážně sranda, když se na to skutečně podíváte. Může na té ezopsychologii přece jen něco být?

Už jen tak z kapitulace smíšené se štědrou náladou jsem si tedy před dopsáním článku koupil video autora veleúspěšného Konce Prokrastinace Petra Ludwiga z názvem: "Studená sprcha, symbol odvahy". Je to cesta k dlouhodobé spokojenosti, jak Petr na začátku doslova říká. To by mi fakt bodlo, bejt dlouhodobě spokojenej! Hodně lidí na internetu autora doporučuje jako jakéhosi průkopníka v oboru a tak jsem si řekl, že si třeba spravím chuť.

Následuje moje krátká recenze, dávám tímto Petrovi společně s gratulací k dobře odvedené práci svolení k citování v šestém dotisku jeho bestselleru, který v žebříčku prodávanosti "porazil i porno"; jen prosím nezapomeň na jméno a odkaz sem na blog, díky:

Začátek byl popravdě trochu utahaný, ale tomu se nevyhne nic o hodinové délce se sdělením na deset minut. No a potom byl konec.

To by se na zadní straně vyjímalo.

Když jsem to dokoukal, zůstal jsem čučet s otevřenou pusou, protože téměř žádná otázka nezůstala nezodpovězená, takže v tomhle ohledu odvedl Ludwig fakt dobrou práci. Během sledování se vynořila jediná myšlenka:

Počítá se plagiátorství jako tvrdá dřina a opak prokrastinace?

Shodou náhod jsem si dobře vědom vydání jedné maličké knížky z roku 2011. Je nesmírně krátká, ale geniálně úderná a jmenuje se The Flinch. Napsal ji mladík Julien Smith a v České Republice ji asi příliš lidí nezaregistrovalo, pokud vůbec někdo, a od svého vydání je ke stažení legálně zdarma (kindle; pdf) a všechno, co si Péťa "vypůjčil" (studená sprcha tam dokonce figuruje jako hlavní motiv při překonávání komfortní zóny, ale náhody se dějí) vysvětluje mnohem lépe a úderněji a nesnaží se zalíbit, být vtipná, vůbec na nic si nehraje a je upřímná. Pouhých 38 stran přímo k věci.

Hádám, že i Konec Prokrastince není nic víc než tahle geniální přímost rozehnaná do detailů a obalená ještě větší kupou intelektuální masturbace, kterou zmíním níže, jen aby bylo co prodávat a u čeho prokrastinovat, ale nerad bych hanil, když jsem osobně neměl tu čest.

Každopádně moc pěkná ďoura na trhu, Petře. Kdybych Flinch před rokem přeložil do češtiny a nabídnul zdarma ke stažení, měl bys asi po ptákách, i když je pořád možnost, že lidi to prostě kupují kvůli těm malůvkám slonů.

Ať už je to jakkoli, donutilo mě to přemýšlet, jestli náhodou všechen současný "průkopnický materiál" v týhle podivný odnoži ezopsychonewageselfhelp nepřichází na svět podobným způsobem, tedy jako podprůměrná kopie zahraničních materiálů s přidanou hodnotou vlastní hlouposti. Snad ne, i když ve spiritualitě to tak funguje celkem spolehlivě.

Takže pokud chcete zvířátko, které čte tyhle řádky, trochu vycepovat řádnou disciplinou, sáhněte po The Flinch a máte to zadara, navíc bez utahané slovní onanie o tom, jak jsme úžasní, jedineční a nejlepší z celého existujícího vesmíru a nejspíš i z dosud neobjevených dimenzí. Rád bych teď tuto domněnku zcela bezvýznamně, ale zato s velkou chutí, kontroval citací nesmrtelného klasika Billa Hickse, který lidstvo krásně vystihl následujícími slovy:

"Jsme virus v botách." B.H.

Nechci hanit všechny autory veleúspěšného psychologického serveru a nikoho vypichovat, protože na hloubkovou analýzu té jámy lvové popravdě nemám žaludek. Vesmírní lidé jsou aspoň vtipní a Aštar je sympaťák.

Zdá se mi každopádně trochu podivné, že se rozhodli mazat odkazy na můj blog, které lidé do diskusí občas slušně vkládají, což mi v google analytics neuteče a jak příspěvky vypadají si zase pamatuje google archív, takže mám přehled. Pravidla neporušují a ostatní linky jsou tolerované, takže někdo asi někde zakopal pudla, nebo jak se to říká. Tenhle článek by bez popudu z jejich strany nikdy nevznikl.

Mohl jsem čtenářům sloužit jako učebnicový magor trpící depersonalizací, jako odstrašující příklad sociálně nebezpečného, dysfunkčního jedince, který není schopný logického uvažování a rozumného fungování a měl by si jít na pár let odpočinout na psychiatrii. Mohli se mi v hlavě šťourat klacíkama a kdyby poprosili a jako svého zástupce poslali sexy zrzku, dovolil bych jim si dokonce i sáhnout! Jsou sami proti sobě. Proč mají strach? Že by mohl jeden postiženej depersonalizací kazit kšefty? Ale jděte, Goliáši.

Ať už je tomu jakkoli, dovolím si tipnout, že tímhle článkem si to u nich asi dvakrát nevyžehlím.

Z mé strany nejde o žádné ublížené vyřizování účtů. Mým cílem není nic jiného, než zas a znovu upozornit na nutnost přemýšlet - navzdory spiritualitě, která se nám snaží myšlení znechutit jako něco, co stojí v cestě štěstí; navzdory odborným terapeutům, kteří prezentováním své autority budí dojem, že se jim můžeme svěřit do rukou s plnou důvěrou a nic nám nehrozí, protože jsou naprosto čistí a nabízejí pouze reálné, funkční, užitečné zboží.

Nejsou a nenabízejí.

Je to z velké části jen další, na efektu sněhové koule vybudovaná hromada domněnek a zbožných přání čím dál tím častěji míchaná s podřadnou duchovností, slibující vytoužené štěstí.

Pan MUDr. Špatenka třeba doporučuje meditaci jako nástroj k probuzení, věřili byste tomu?

Uuuuh. Uf. Ehm.

Slyším někoho křičet "střídaní iluze iluzí"? Máš recht a u mě pívo.

Ježíšku na křížku. Hodně štěstí, přátelé psychologie, budete ho potřebovat, čeká vás pořádná, celoživotní, v podstatě zbytečná jízda.

Opět smekám klobouk před výjimkami, které odvádějí úžasnou práci ve špinavém oboru a ostatním skutečně pomáhají. Jste báječní. Vím, že většina psychologů nejspíš je, jsou to přece jenom lidi a ti ve své podstatě nemají tendenci škodit, ale všichni jsme prostě trochu blbí a tomu, že od hoven člověk časem načichne, se dá vyhnout jen velmi těžko. Držte se.

Chtěl jsem tímhle článkem vlastně jen připomenout, že nic z toho, co vám kdo nabízí, vás nemůže zachránit - ne takovým způsobem, po kterém tolik toužíte - protože takový způsob neexistuje. Jakmile si to uvědomíte - máte klid, po kterém jste celou dobu tak toužili. Není to ironie?

Když už chcete mermomocí bičovat a leštit iluzi s vidinou imaginárního cíle a uznání od ostatních iluzí, nemusíte za to platit majlant a uhnat si při tom infarkt, vážně to za to nestojí.

Místo toho buďte chvíli upřímní a fakt, že to vlastně stejně ani moc nefunguje, zjistíte i zadarmo.