Zdroj: Göran Backlund @ www.uncoveringlife.com
Po uvědomění, že svobodná vůle je vlastně jen nesoudržný koncept, nastal čas uvést v soulad naše vnímání a myšlení s tímto novým pohledem na realitu. Různá uvědomění a dosažená poznání o životě jsou konec konců zbytečná, pokud je neuvedeme do praxe a nestanou se živoucí realitou.
Jinými slovy je na čase změnit způsob, jakým přemýšlíme a uvažujeme o tom, co děláme.
Na to, o čem jsem dříve přemítal v pojmech "rozhodl jsem se to udělat" nebo "udělal jsem to", musím nyní ve světle vhledu o neexistenci svobodné vůle nahlížet tak, jako bych k tomu byl motivován.
Tenhle nový způsob označování - nebo chápání - našich činů je mnohem více v souladu s tím, k čemu skutečně dochází. Samozřejmě nebudu pobíhat kolem a lidem se s tím svěřovat. Nebudu tvrdit: "ucítil jsem nutkání podat ti sůl" - přestože to považuji za mnohem přesnější popis toho, co se skutečně událo. Je to zkrátka jen přesnější způsob přemýšlení o tom, co se opravdu děje.
Z hlediska vlastního prožitku se nic nemění. Přímý vjem člověka při rozhodování je naprosto totožný. Došlo jen ke změně vnitřního dialogu. Prožitek vjemu vybírání již není doprovázen dojmem "tohle si vybírám", ale je viděn takovým způsobem, jako by člověk cítil pohnutku k činu - a časem začne tenhle nový způsob myšlení měnit pocit, který při rozhodování cítíme. Změna způsobu, jakým na pocit rozhodování nazíráme, vlastně začne přesouvat pocit jednajícího z entity "já" jako toho, kdo koná, na pocit, že člověka přimělo konání totality.
Pojďme to rozpitvat více do detailu.
Prožívaná část naší osobní vůle je myšlenka - úmysl. To znamená, že každému činu, u kterého máme pocit, že jsme vykonavateli, předchází úmysl/záměr.
Tam, kde je nejdříve záměr a poté konání, tam je pocit, že my něco děláme - kdežto tam, kde žádná myšlenka úmyslu činu nepředchází, tam, kde je pouze spontánní akce - máme tendenci považovat tento úkon za automatický, dějící se samovolně.
Pokud jde o doprovodný pocit, myšlenka záměru je mentální vliv nebo pohyb mysli, který vytváří samotný pocit, že jsme tím, kdo koná.
Velká část tohoto pocitu pramení ze způsobu, kterým na něj hledíme a kterým o něm přemýšlíme. Jelikož úmysly vlastně nejsou "úmyslné" - protože jsme již opustili víru ve "svobodnou vůli", nemůžeme úmysl nadále s čistým svědomím nazývat úmyslem, protože tento výraz naznačuje přítomnost svobodně jednajícího jedince, tedy konceptu, jehož nesmyslnost si nyní uvědomujeme - musíme tuto prožívanou pocitovou část naší vůle nazývat nějak jinak, v souladu s naším porozuměním, nějakým výrazem, který přesně vyjadřuje, k čemu ve skutečnosti dochází.
Inklinace vesmíru.
Impuls jednoty.
Vzdáním se pojmenování pocitového úmyslu jako "úmyslu" a místo toho přemýšlení o něm jako o impulsu totality můžeme pomalu začít unikat vedlejším významovým účinkům, které dávají vznikat pocitu existence konajícího.
Nicméně...
Je skutečně možné žít a jednat v tomto světě naprosto bez úmyslu.
Onen pocit, který předchází každému vědomému činu? Nepotřebujeme ho.
To je pravým významem výrazu odevzdat se.
Tohle mají lidé na mysli, když říkají "pustit kormidlo".
Dát si pohov a nechat vesmír převzít řízení.
Úmysly nepotřebujeme. Jenom si myslíme, že ano - je tak těžké si opak byť jen představit. Co by přece mohlo být zřejmější než skutečnost, že když chci zvednout klíče, musím se rozhodnout, že to udělám, že?
Uvědomuješ si ale, jak směšně velké množství úkonů, kterým žádný záměr nepředchází, denně vykonáš? Když jdu třeba na procházku, nezapojuji sílu vůle, abych kladl levé chodidlo před pravé - chození se děje naprosto automaticky - bez potřeby jakéhokoli záměru. Představ si, jak obrovské množství bezděčných pohybů vykonávají takřka bez přestání naše ruce - neustále se drbeme a dotýkáme celého těla - bez jediného záměru, který by tomu předcházel. Všechno toto jsou spontánní bezděčné úkony. Je to nenucená činnost bez úsilí a pocitu, že ji někdo vykonává.
Takže vyzkoušej tohle: Až budeš příště stát před učiněním vědomého rozhodnutí, jednoduše ho nedělej. Když se budeš například procházet a dorazíš na křižovatku, kde se můžeš rozhodnout jít buď vlevo, nebo vpravo.
"Měl bych jít doleva, nebo doprava?" pomyslíš si. Pak si ale dovol odpovědět pouhé "Nemám tušení" a potom čekej. Nerozhoduj se.
Nakonec jednoduše spontánně vykročíš doleva nebo doprava - bez jakéhokoli úmyslu/konání či úsilí - i když to bude trvat dvě hodiny, než k tomu dojde a budeš tam celou tu dobu stát jako pitomec.
Můžeš si také sednout na gauč a "rozhodnout se", že nebudeš nic dělat záměrně. Když se nějaký úmysl objeví, jednoduše ho ignoruj; místo toho čekej a sleduj, jak dlouho potrvá, než tělo něco udělá naprosto spontánně, bez úsilí a úplně automaticky, bez sebemenší účasti úmyslu. Nejspíš to dlouho nezabere.
Je skutečně možné vždy jednat a žít tímto způsobem; zcela opustit úmyslné chování; prostě žít bez něj - vždycky se jen dočkat zjištění, co přijde dále. Je to ale postupná změna. Přejít z úmyslného konání k bezúčelnému spontánnímu žití nějaký čas trvá.
Jak v každodenním životě sleduješ, že se všechno naprosto v pořádku odvíjí bez úmyslů, začneš si uvědomovat, že se nemusíš strachovat kvůli budoucnosti - protože teď už víš; máš důvěru, že o vše bude postaráno přesně tak, jak by mělo, ve správný čas, nenuceným odvíjením se jednoty.
Prováděním podobných pokusů může důvěra člověka postupně narůst až ve vědění, že o všechno je postaráno a že "já" nemusím zasahovat do hry, aby se odehrávala. S narůstající důvěrou může být opouštěno více a více těchto záměrů a místo toho povoleno životu projevit nenucené a plynoucí žití bez překážek ega.
Nemůžete sami sebe přesvědčit, že tuhle důvěru máte. Je něčím, co člověk získává postupně pozorováním v každodenním životě, sledováním, že všechno plyne naprosto samovolně.
Tohle všechno ale vyžaduje počáteční krok. Obyčejné ukročení z cesty, aby mohl život začít plynout hladce a bez úsilí, když přestaneš stát proudu v cestě.
-----------------------------------------------
PS: Tohle může být velice snadno nepochopeno a dá se na tom vyrýpat tolik různých bodů... budiž!
PPS: Vygooglit publikovatelný obrázek při zadání "sexy redhead captain" je téměř nemožné.
To, že něco nejsi schopen vidět, ještě neznamená, že to tam není. Ale hezky se taková účelová zjednodušení reality poslouchají. Články a zamyšlení, podobná jako je tenhle, píšou lidi většinou z toho důvodu, že nejsou schopní proniknout do podstaty dění a mají potřebu to guruovsky okecat a přiživit iluzi, že všemu rozumí, no bohužel to nic nemění na tom, že jsou daleko od pravdy tak moc, jak jen můžou být.
OdpovědětVymazatBlaženou nevědomost a pohodlnosti zdar ...! :)
O čem to mluvíš a jak víš, že to tam je, když to nelze najít? Musíš zapřáhnout fantazii a slepou víru, nebo tam je nějakej jinej fígl?
VymazatDíky, taky přeju spokojenou plavbu :))
Lze to najít, když přestaneš neustále obhajovat absenci objektivního dosažitelného poznání skutečnosti. Vycházíš z předpokladu, který sis dostatečně neověřil, protože to je "moc práce". Žádnej fígl v tom není.
VymazatP.S. Ale díky tomuhle blogu za jedno - za neustálé připomínání, že "konec hledání" je ve své podstatě degradace a zastavení vývoje bytosti tam, kde právě je. A je opravdu úsměvné zaujímat takový postoj v jednom ze "začátečních" světů. Každému, co jeho jest.
OdpovědětVymazatJop, karma je svině!
VymazatAle jinak máš Spajdy recht. Nevíme vlastně nikdo ani hovno, závoj vnímání je nepřekonatelná překážka znemožňující zjistit existenci čehokoli, ani existence nějaké objektivní reality, takže co naděláme. Tenhle úhel pohledu mi jen přijde jako ten, který požaduje ze všeho nejmenší množství neověřitelných informací. Takže máš asi recht, bude v tom pohodlnost a lenost...
OdpovědětVymazatMožná fakt vstupujeme do období Svagora, který bude trvat deset tisíc let a ukončí vládu Temných... ale jak bych kurva mohl vědět něco takovýho, když si nemůžu bejt jistej ani existencí vlastní nohy?
Zůstávat v zdegradovaném stavu "nevím ani hovno" je prostě blbost. Odkud máš přesvědčení, že tu existuje nějaká domnělá nepřekonatelná překážka, která nám zabraňuje poznat, jak se věci doopravdy mají? Žádná taková překážka neexistuje, tu si vymysleli lenoši jako UG a jemu podobní. Blažená nevědomost je právě o tomhle - sám sebe přesvědčíš o tom, že pravda nejde nijak poznat, že je to pro chudáka člověka moc práce, a tím se domněle zbavíš odpovědnosti za svůj život. Následky takového chování ale nejsou moc fajn ... :)))
Vymazat"... ale jak bych kurva mohl vědět něco takovýho, když si nemůžu bejt jistej ani existencí vlastní nohy?" // Sám se stavíš proti esoterickým bludům, a přitom je tohle ten, kterej je z nich nejnebezpečnější, pokud mu uvěříš. Je to fakt škoda.
Neptal jsem se jestli se to dá vědět, ale jak to víš ty? Odkud?
VymazatVím to od těch, kteří zvládli všechny lekce v téhle realitě a odešli výš - tam, kde to pro tebe neexistuje, protože se tam dá dostat jedině na základě správného použití svobodné vůle :))) Ptáš se mě jen proto, abys mohl ukázat, jak se mýlím ... ve skutečnosti tě vůbec nezajímá, odkud to mám, pro tebe to bude další esokravina. Z jednoduchého důvodu - neřekl to UG ani nikdo jemu podobný a odporuje to tvým dosavadním zkušenostem.
VymazatKdybys skutečně chtěl vědět, odkud to mám, zabere ti zjišťování toho tak den, ani ne, a nebudeš se takhle naoko zaujatě ptát.
I kdybych před tebe položil nezvratný důkaz, že tu kážeš bludy, neuvěříš tomu, protože ses na základě tvé zdánlivě neexistující svobodné vůle rozhodl nevěřit ničemu jinému. Je to ale jednoduché - až umřeš, tak uvidíš.
Já na neexistenci svobodné vůle nestavím žádnou filozofii. Necítím se díky tomu nijak úžasně. Přijde mi to jen strašně zajímavý a zapadá to. Ty v tom vidíš nějakou překážku k Vyššímu poznání. Proč zrovna svobodná vůle? Dejme tedy tomu, že ano. Že svobodná volba existuje a to, že to nevidím nebo jsem si to ještě neověřil, mi znemožňuje jít "dál".
VymazatJak taková svobodná vůle funguje? Co je to vyšší poznání? Rád si přelouskám když mi sem hodíš nějaký relevantní odkaz a nebudu se muset přelouskávat desítkami stránek neověřitelných informací. Samozřejmě ti to může přijít jako házení perel sviním, v takovém případě ale vůbec nechápu, proč to komentuješ. Rejpnout si a utéct je fakt o hovně.
Pokud sem dáš nezvratný důkaz, že kážu bludy... jestli tomu uvěřím nebo ne nic nezmění. Dej sem důkaz aspoň pro ostatní, ať neplýtvají čas čtením sraček na tomhle blogu. Buď užitečný bližnímu svému!
Já sem žádný důkaz dávat nemusím, o ten se postará čas :)
VymazatA komentuju to proto, že jsem se svobodně rozhodl tak učinit, víš?
Ahoj, kluci přidám špalek do ohně:)
OdpovědětVymazatKonec Hledání by mysl co mám v hlavě definovala jako
,, nevím a pořád jsem"
přeji klidné léto plné spontánních zážitků.
Mám rád tvoji mysl. Zní zrzavě! <3
VymazatAhoj Sy, pěkná náhoda, zrovna nedávno jsem objevila a stáhla články z www.uncoveringlife.com:-). Ale při čtení tohoto posledního článku mne napadá: no intentions - když si mám sednout na gauč a čekat až nebudu mít žádný záměr: je záměr každá myšlenka která mne v tu chvíli napadne? např. musím ještě to a to, co kdybych to a to..., příp. nuda, půjdu na PC). A dál mne napadá při čtení - I was moved to do it - co v případě negativního skutku - to si to zkrátka jen tak omluvím, že jsem k tomu byla podmíněna? To přeci nejde neregulovat negativní jednání vůči např. jiným osobám. Nebo jak je to myšleno? Předem díky za odpověď. Tereza
OdpovědětVymazatJo a ještě jsem ztracená v celém tom subject-object vnímání, prostě to nechápu. Nedostaneš se k tomu někdy? T.
OdpovědětVymazatOdpovím až budu mít čas Terko. Je to čupr!
VymazatSuper, těším se. T.
VymazatSkvělý článek. Vše kráčí svojí cestou, život, svět i "naše" myšlenky. Může tu být iluze, že existuje někdo, kdo za myšlenky zodpovídá. Pak jsou tu i obavy, selhání, zásluhy, naděje příštích životů a podobné věci. Nebo je tu pochopení, že se vše prostě děje, že v tom není nic osobního, neexistuje možnost volby. To, jestli přijde nebo nepřijde pochopení, není pod kontrolou, někdy má přijít, někdy ne, každopádně je všechno tak, jak má být, protože to nemůže být jinak. Ani v pochopení není nic osobního, není tu nikdo osvícený, jen se prostě vnějšímu a vnitřnímu dění přestanou přikládat neexistující významy a ponechá se mu jeho průběh. Jak tu v jednom videu říkal Ben, prostě jako zvíře v zoo.
OdpovědětVymazatkoukam na lahev od matonky ... no ... je to lahev od matonky ... otocim hlavu a nevidim ji ... pak ji zase otocim a je tam ... rikam si ... az ji otocim priste, bude tam ... ta lahev ... uz jsem to udelal dvacetkrat ... zatim tam je ... no ... co o tom tak rict?
OdpovědětVymazat,,Konec Hledání" je jen koncept unavené mysli.
OdpovědětVymazatKterá v té trošce odpočinku, našla chvilkové zalíbení.
Zalíbení jež nevydrží dlouho, jelikož mysl změna.
Hodně štěstí lovci pokladů :)
Perfektní. Už mám na blogu i poezii, která se skoro rýmuje.
VymazatProč by měl být konec hledání odpočinek unavené mysli? Vnímání přece může pokračovat i když skončí hledání..
VymazatBINGO
VymazatJe nutné nejprve uvolnit ostrý a upřený pohled – v tom to celé spočívá (Raméš Balsekar)
OdpovědětVymazatSvobodnou vůli si můžeme představit, jako že když se pro něco rozhodneme, dosáhneme toho. Když si zamanu, že stoupnu, tak se zdá, že to funguje, když se rozhodnu, že si rozsvítím, tak to funguje. Dobrá. Ale když se rozhodnu, že se budu citit dobře, když se rozhodnu, že mi nebude smutno nebo když se rozhodnu, že se dnes provždy smířím s tím, že mi děti vylétly z hnízda, nestane se prakticky vůbec nic. Z toho mi vyplývá, že vůle je (možná) svobodná v maličkostec a blbostech, ale při "vážnějších" zálůležitostech je mi prd platná. Tím ovšem nechci říct, že s těmi "vážnějšími" záležitostmi nelze nic dělat.
OdpovědětVymazatPS: Možná by bylo dobré si nejprve ujasnit pojmy. Představujeme si všichni pod pojmem vůle, (láska, hledání, duchovnost a podobně) skutečně totéž?
Ne, je to naprosto stejné v maličkostech jako v největších událostech tvého života a míra svobodné vůle se rovná nule, tedy alespoň podle pozorování toho, jak funguju já sám. Když si zamaneš, že si stoupneš, není to důkaz tvé svobodné vůle. Musela by ses totiž rozhodnout, že si to zamaneš, ještě předtím, než sis to zamanula. Ale ty nevíš, proč sis to zamanula :) tohle nikdy nekončí - je to nekonečný řetěz a nelze ho kdekoli useknout a říct" tak pro tohle jsem se rozhodla a tohle už se stalo samo." Takový máš pocit, ale VŠECHNO se děje samo. Protože... my se od "VŠEHO" nijak nelišíme.
VymazatNad odchodem tvých dětí z domova a rozsvícení v obýváku máš ve skutečnosti stejnou kontrolu.... mrkni na to.
Sy_, jakoukoliv snahu nalézt jediné, o čem můžu skutečně svobodně rozhodnout "já", jsem nenašla. Uvědomění, že nemáme svobodnou vůli je nepodlomitelné, sand jen domněnkami. Přijde mi v tom uvědomění však také velká úzkost z toho, do jak všemožně spletitých vlastností a okolností dokáže se život člověka ubírat, aby si nakonec našel happyend např. se smyčkou visejíc ze stropu, nebo se oddá svým závislostem a posedlý stráví zbytek života bojem o dávku. I takhle se běh života odvíjí, zdá se tedy, ale napadlo mne, že pokud je člověk obětí čehokoliv a přijme fakt neexistence svobodné vůle, je docela možné, že i přesto se požene sebedestruktivně ke dnu a tenhle fakt na ničem nemění...Zajímal by mě váš názor. A co lidi, které to vůbec nezajimá ? Co řeknou jen: Nechoď na mne s takovejma volovinama ! Tohle mě nezajímá... - marná snaha někomu to vysvětlit, když ho to prostě nezajímá...:) úžasné.
OdpovědětVymazatAhoy! Můžeš v sobě prozkoumat tyhle 2 předpoklady, ze kterých pramení tvoje otázky:
Vymazat1) když člověk zjistí, že svobodná vůle neexistuje, znamená to, že bude od té chvíli šťastný a začne se mu dařit. Proč?
2) musíš to ukázat druhým, abys je zachránila. Před čím?
Hmm, ale nebylo by dobré ujasnit si, co to vlastně je svobodná vůle. A také co je to svoboda a co vůle? Hrajeme se tu se slovy, ale označujeme stejnými slovy totéž?
OdpovědětVymazatJá svobodnou vůlí označuji pocit jedince/entity oddělené od zbytku takovým způsobem, aby její volba mohla být označena za neovlivněnou a zapříčiněnou pouze jejím vlastním, svobodným rozhodnutím. Nejde to vlastně ani pořádně definovat, taková je to kravina. Jde tam ale především o pocitovou složku - můžu jít vlevo nebo vpravo a můžu se v tuhle chvíli rozhodnout, naprosto s "čistým štítem", na mé rozhodnutí nemá vliv nic než to, jak si svobodně vyberu. Tohle myslím svobodnou vůlí/volbou. Tedy... v teorii by takhle měla fungovat a ten pocit, že tam je, všichni jistě míváme, takže víme, o čem mluvíme.
VymazatAha. A není tedy lepší jen tak si žít, užívat si toho, co život přináší, místo ne moc plodných hrátek s podstatnými jmény? Jediné, co mohu trochu ovlivnit, je prožívání toho, co je. Toto není teoretické vyjádření, ale praktická zkušenost. Prostě to funguje a nezbývám se tím, zda to dělá já, Já či Život sám. A je mi fajn. A o to (alespoň mně) jde. A pokud mám pochopit (skutečně, ne "filosoficky"), co je za tím, přijde to také samo.
VymazatNepřicházejí snad ty "ne moc plodné hrátky s podstatnými jmény" také samy od sebe? :) Chápu, že co je pro vás lepší a cítíte se díky tomu fajn, to budete preferovat. Tomu rozumím. Potřebujete k tomu snad mé svolení, nebo mi píšete, abyste mi doporučil, ať dělám to samé? Proč?
VymazatHe, he. Jak mohu něco preferovat, když nemám svobodnou vůli?
VymazatJinak nepotřebuji Tvé svolení, moje zkušenosti či vědění platí pro mne, ne pro Tebe. A naopak. Je mi docela jedno, co tu píšeš, anonymě se dá napsat či tvrdit cokoli. Ale je to dobrá zábava. Tož tak.
Ahoj všichni, tak Já už tomu vůbec nerozumím.
OdpovědětVymazatKdo tedy jsem? A co vlastně chci?
A k tomu ještě teď ta svobodná vůle.
Pán Bůh s náma :)
Tohle je zbytečný řešit, ledaže by tě to bavilo
OdpovědětVymazatImpuls totality - skvělá definice, připomíná mi to pohled dona Juana z Castanedových knih, krerý viděl v predátorském vesmíru inteligenci nebo vědomí jako produkt výzev života a smrti - takže člověk tak není hráčem v téhle kosmické partii šachu, ale pouhým pěšákem na šachovnici.
OdpovědětVymazatPokud se budeme zabývat svobodnou vůlí tím, že budeme hrát nějakou hru na vlevo či vpravo, pořád to bude nakonec zase nějaký impuls podobný tomu, který jsem záměrně nechal bez povšimnutí ( kdo stojí za tím bez povšimnutí :-D ?), takže dochází jen k tomu, že se zase nějak rozhodneme, ale tentokrát s pocitem, že jsem nepoužil tzv svobodnou vůli, ale nechal jsem nějakým "záhadným" způsobem rozhodnout tělo. Ale zase to byl jen aspekt stejný jako každý jiný, kdy mozek řeší situci, kterou je spojen s prožívánímí.Tedy jen měníme dynamiku prožívání. Svobodná vůle je jen výkřik do tmy z dávných dob pověr a náboženství, který se dá všelijak v rámci dobových poznatků nějak komentovat a nebo pak případně prožívat jako další záliba. Pokud někdo vychází z toho, že mozek má splněno těsně předtím než myšlenka vyskočí, nic to neznamená, spoždění se vyskytuje skrz naskrz všude :-D Tak co s tím vážení? Co třeba začít mantrovat "Buď vůle má", Za pár týdnů jsou mnohem lepší výsledky než u nechat vše na Impulsu totality. Když už jsou rozdané karty, můžeme si s nima dělat co chceme :-D A nakonec,pokud něco vytváří další otázky a náhledy na prožívání, je to zase jen prožívání.
OdpovědětVymazat