Je po všem

Zdroj: "Týpek vystupující na internetu pod přezdívkou Jed McKenna. Dost možná to ani není ten Jed McKenna." Sejde na tom?

Před nějakým časem jsem zmínil něco ve smyslu "všechno se už stalo". Dá se to vyložit dvěma způsoby a přišlo ke mně malé upřesnění. Schválně, jestli vám to bude dávat smysl..

Souhlasíte s tím, že jsme všichni alespoň v téhle jedné věci stejní, že máme neurologické uspořádání různých nervů, shluků nervových buněk a podobně, které dohromady tvoří mozek? Jeden by se mohl celkem rozumně domnívat, že právě tohle uspořádání nám umožňuje utřídit tyhle malé černé znaky na stránce a najít v nich nějaký smysl. Ano či ne?

Další věc... ten mechanismus funguje na biochemickém principu (příliš složitém, než abych mu rozuměl). Správně? Tenhle mechanismus, jako všechny ostatní, potřebuje k vykonání své funkce určitý čas. Bylo dokázáno, že si uvědomíte rozhodnutí učiněné méně vědomou částí vaší mysli v časovém úseku někde mezi zlomkem sekundy až pěti nebo dokonce deseti sekundami. Vaše rozhodnutí jsou za vás učiněna v předstihu, ještě než si je uvědomíte. To samé platí pro vjemy, protože procházejí obdobnými cestami a mechanismy.

Tím pádem jste si vědomi čehokoli, čeho jste si vědomi PO TOM, co se to odehrálo. Kdybych vám ukázal sklenici na stole a řekl, "Před deseti dny jsem s ní o kousek pohnul. Prosím, změňte tu událost tak, aby k ní nikdy nedošlo.", co byste mi na to řekli? Nejde to, správně? Kdybych vám tedy řekl, že se s ní hýbalo před pěti minutami, co byste mi řekli? To samé, to samé, žádný rozdíl. Nelze to udělat...

Můžete změnit něco z toho, k čemu došlo v minulosti? A na druhé straně - lze změnit něco z toho, co se stane v budoucnu? Souhlasíte s tím, že změnit můžete, pokud vůbec, něco z toho, co se děje v přítomnosti? Jenže v tom je problém, tuhle přítomnost neznáme. To "teď" je pro naši mysl událost, vjem nebo myšlenka, která se již odehrála, je za námi, je fuč, finito... konec.

Takže platí-li výše uvedené, jak můžete cokoli změnit? Nemůžete se k tomu ani dostat, abyste to mohli změnit. Když jsem řekl "všechno se už stalo", myslel jsem to v tomto kontextu, že když se ve vašem světě něco objeví, jste si toho vědomi teprve po tom, co se to odehrálo. Tohle "po" může být v řádu od mikrosekund do pěti vteřin, ale na tom nezáleží, ve chvíli, kdy si "to" uvědomíme, je to již pasé. Minulost je minulost, nikoli přítomnost.

Podobným způsobem jsou za vás činěny vaše rozhodnutí před tím, než si je uvědomíte. K tomu dochází tak, jak je vysvětleno výše. Jak byste mohli mít cokoli připomínajícího svobodnou vůli, když ve vlastní hlavě nevíte, co se děje, dokud to neskončilo, dokud se s tím nedá nic dělat? Pokud potom chcete věci zpětně sledovat a zkusíte učinit svobodné rozhodnutí, musíte stejně projít všemi těmito procesy. Vrátí se k vám myšlenka a vy si budete myslet, že to bylo rozhodnutí svobodné vůle, a co je ještě důležitější, že ho učinilo vaše "já".

Jsme podivnější, než si dokážeme představit. Svoboda, slovo s mnoha rozdílnými významy, spočívá v nezápasení s tímhle procesem, protože to je stejně marné. My všichni do větší či menší míry odporujeme "tomu, co je" . Čím menší ta míra je, tím svobodnějším člověk je, alespoň podle mé definice.

Dává nějaký smysl vynakládat energii a myšlenky na to, co existuje jenom zdánlivě, když nad tím nemáte vůbec žádnou kontrolu? Tenhle odpor je prací ega a projevuje se jako "mělo by" a "nemělo by", když je vyjádřen slovy.

A nyní k protiargumentu.

Můžete si myslet, že dnes můžete něco udělat a zítra uvidíte konkrétní výsledek. Jasně, můžete upustit kulečníkovou kouli, ale byli jste to opravdu vy, kdo se rozhodl ji upustit, nebo to byl nějaký typ biochemického procesu, který zkrátka jen spustil "upustit kulečníkovou kouli teď."? A kdy jste si uvědomili, že koule padá; když začala padat, nebo o trochu déle? Bylo už po všem když jste to vnímali?

Ještě níže v králičí noře, bylo tu nějaké "já", které to ve skutečnosti vnímalo, nebo se vnímání jenom dělo bez vnímajícího a vnímaného? Zkuste to. Něco poslouchejte a prostě jenom dovolte být vnímání samu o sobě a nehrajte roli vnímajícího. Pokud tam nejste, děje se to i tak samo od sebe? Bude se všechno vždycky dít bez ohledu na to, jestli tu je nějaké já? Odpověď by byla čirá spekulace a nemám tušení, ale i když tady jsem, jsem si jenom vědom toho, co se "již" stalo a zdá se, že to pokračuje a pokračuje samo od sebe a jediná věc, která by to mohla pokazit, by byla myšlenka, ale i ta přichází pozdě, takže to nechávám být právě tak perfektní, jak to "bylo".

To "já", které se vtírá téměř do všeho je snaha ega vynutit si kontrolu nad věcí, o niž ale uvnitř ví, že nad ní nemá žádnou kontrolu, a tím pádem reaguje velice přecitlivěle na všechny podněty o jeho nemohoucnosti. Jen sledujte, jak vyskočí a pře se s výše napsaným. Hádáte se jen s tím, čemu nevěříte.