1# Šílené Opičky

"Kde začít? Nezáleží, kde začneš.

Prostě začni tam, kde jsi.

Kde jinde taky začít?

Jasně, že začneš tam, kde jsi."

-Marichelle 

Jednoho dne se probudíš a řekneš si ach ne, jsem naprosto šílený, což je fajn, protože máš na čem pracovat. Tímhle to začíná, uvědoměním, že jsi šílený. Nejenom trochu šílený; naprosto šílený. Zjistíš, že jsi naprosto šílený a že jsi vždycky byl, tak to začíná. Než k tomu dojde, nezačne nic. Na ničem jiném nesejde. To je, řekla bych, dost jasné.

*

Všechno, co víš, je mylné, to tě dělá šíleným a to si uvědomíš. Nahoře je dole, tohle je tamto, ty nejsi ty. Já nejsem já, nic není tím, za co to považuješ. Vidíš to tak jasně, jako bys zrovna otevřel oči a zjistil, že jsi vždycky byl naprosto šílený. Ne legračně šílený, opravdu šílený, pomýlený ve všem. Zní to blbě, ale je to taky dobré. 

*

Až do toho dne jsi šílený a nevíš o tom; od toho dne jsi šílený a víš o tom. Dokud nezjistíš, že jsi šílený, máš za to, že jsi zcela příčetný. Tam se nacházíš teď. Myslíš si, že jsi stejně příčetný, jako všichni ostatní, což je nejspíš pravda, protože nikdo není. Na to je dobré pamatovat.

*

Pokud nevíš, že jsi šílený, moc toho nenaděláš. Nejdřív musíš vykoumat tu část s šíleností, nebo nebude následovat žádná další.

*

Co znamená šílený? Věřit, že jsi opička, která si hraje s ostatními opičkami, je šílené. Jak tě to vůbec napadlo? Nemusíš všemu věřit jen proto, že to tak vypadá. Klást otázky je v pořádku. Něco možná jsi, ale opička to není. Tolik ti můžu prozradit.

*

Nemáš tušení, co a proč děláš, ale stejně v tom pokračuješ. To je definice šílenství. Takhle šílený teď jsi. Nemůžeš uvěřit tomu, že jsi šílený, protože jsi šílený. Když si uvědomíš, že jsi šílený, budeš mnohem příčetnější. Ne zcela, ale budeš na správné cestě. 

*

Stát se příčetným není ve skutečnosti pro tvé dobro. Neradila bych ti to. K čemu je příčetnost v šíleném světě?  Budeš za blázna. Teď jsi blázen, protože jsi šílený, ale ostatní jsou taky, takže zapadáš. Když začneš vyčnívat, budeš opravdový blázen. Tohle si přeješ? Co tu vůbec děláš? Na to by ses měl sám sebe zeptat.

*

Nic nedává smysl samo o sobě. Pokud toužíš po smyslu, musíš si ho vymyslet. Smysl, který si musíš vymyslet, je nesmysl. Abys odůvodnil, co děláš, musíš si vymyslet nesmysl. To proto, že jsi šílený.

*

Být šílený není takový problém, náprava je snadná. Nevědět, že jsi šílený, je problém, který je dost obtížné vyřešit. Dokud jsi ale šílený, problém to není. Když to není problém, nemusíš ho řešit. Takže se můžeš vrátit zpátky k tomu, cos dělal, a nedělat si starosti z toho, že jsi šílený.

*

Když jsi šílený, žiješ v šíleném světě. Takovému světu říkám kóma. Jsi v kómatu. Co je kóma? Šílený svět, o jehož šílenosti nevíš. Nevybral sis ho dobrovolně. Nezasvětili tě do vtipu, ale zároveň jsi tím, kdo ho má na svědomí, takže to nevadí.

*

Každý den svého života tvrdíš ano, jsem opička. Jednoho dne se pak probudíš a řekneš si počkat, možná nejsem opička, možná jsem něco jiného. V ten moment se začneš probouzet z kómatu, ale pořád tě čeká dost dlouhá cesta.

*

Mohli bychom začít tím, že se na něco zeptáš, ale to není dobrý nápad. Začali bychom zmatení. Kdybys dokázal položit otázku, nebyl bys teď tady, protože položení dobré otázky je vlastně to nejdůležitější. Myslíš si, že jde o odpovědi, ale ono jde o otázky. Kdyby šlo jen o odpověď, dala bych ti ji a všichni bychom mohli jít domů.

*

Dej tu ruku dolů. Nemusíš se hlásit, prostě mluv. Dobře, teď přestaň mluvit, na nic se neptej. Já tvou otázku znám, ale ty nikoli. Tvá situace je taková, že si neuvědomuješ, jaká je tvá situace. To je to, co nevíš. Ty nevíš, že nevíš. Myslíš si, že můžeš položit otázku na základě své situace, ale ty nevíš, jaká tvá situace je. A nevíš, že to nevíš, to je ten problém.

*

Myslíš si, že něco víš. To je to, co se tu děje. Nejde o to, co nevíš, ale o to, co si myslíš, že jo. To si neuvědomuješ. Nikdy nemůžeš porozumět své situaci, když si myslíš, že jí už rozumíš. Zkus trochu uvolnit svůj stisk. 

*

Nejspíš s tím nikdy nic neuděláš. Možná jo, ale spíš ne. Tohle se netýká tebe, jen reality. Probudit se z kómatu je něco, co možná můžeš udělat, ale nejspíš neuděláš. Najdeš způsob, abys to neudělal. To je téměř jisté.

*

Myslíme si, že víme spoustu věcí, které nevíme. Proto jdeme špatným směrem, jen co vylezeme ze dveří. Takhle snadné to je, vyjdi ze dveří, zatoč špatným směrem a budeš muset obejít celý svět, místo abys jen došel na konec ulice po správné cestě.

*

Na malých detailech nezáleží, když neznáš celkový kontext. Myslíš si, že tvoje situace je nějaká, ale ona je jiná, takže nemůžeš položit žádnou otázku, která by ti mohla pomoci. Takhle to nefunguje. Nejde o otázku ani mluvení. Nevíš, co tím myslím, i když si myslíš, že ano, takže tady nejspíš začneme.

*

Přestože si myslíš, že to chceš vědět, ve skutečnosti nechceš. Občas si něco přejeme, aniž bychom věděli, co to ve skutečnosti je a jakou zaplatíme cenu. To je normální, nutí nás to rozhlížet se kolem sebe, což je dobré. Někdy je ale lepší po něčem pátrat, než to najít.

*

Jaká je tvá situace, když nevíš, jaká je tvá situace? Dobrá otázka. Pokud neznáš svou skutečnou situaci, žiješ ve falešné situaci, kterou považuješ za skutečnou. To znamená, že se nacházíš v něčem, co je kóma nebo halucinace. To je tvá situace.

*

Jsi v kómatu, máš halucinace. Kdyby ses na něco zeptal, týkalo by se to něčeho, o čem se domníváš, že je skutečné, ale ono není, takže by taková otázka byla bezcenná. Měla bych radost, kdybys dokázal pokládat dobré otázky, protože to je pro mě snazší. Dobré otázky ale nemáš, protože neznáš svou situaci.

*

Jediná dobrá otázka zní jak se dostanu z kómatu? Na tu ti odpovím. Prvním krokem je uvědomit si, že jsi v kómatu, a ten jsi ještě neudělal. Druhý krok nemůže následovat, dokud neučiníš první.

*

Nemůžu ti nijak pomoci, to můžeš udělat jen ty. Nemůžu za tebe odvést žádnou práci mluvením. Pouť je pouť, ne tlachání. Mohla bych říct existuje tahle bláznivá věc, která je jako místo, které sice nevidíš, ale jehož existenci můžeš odvodit a zjistit, že tu někde musí být, ale to vyzní nejasně, protože to nemůžu říct jasněji. Některé věci nemůžu popsat přímo a ty se musíš snažit. Zkoušela jsem popisovat věci jasněji, ale vyznělo to špatně, je k ničemu to říkat i slyšet, takže je fajn mít jiné způsoby, jak o tom mluvit.

*

Pokud budeme pokračovat, bude v sázce kóma, ve kterém se nacházíš a nevíš to. Moje rada zní vůbec si s tím nezahrávat. Nevidím žádný dobrý důvod. Možná tě napadá něco o zlepšení či růstu, ale tohle s tím nemá nic společného. Tohle není tak příjemné, jak si myslíš.

*

Je to vlastně takový vtip, ale možná je příjemnější o něm nevědět. Myslím si to. Máš za to, že by bylo dobré tento vtip znát, ale o takový typ vtipu se nejedná. Tenhle vtip je lepší neznat. Nebo možná jo, asi záleží na tobě. Já ho znám a přijde mi dost legrační, ale ne v tom smyslu, že bych se hodně smála. O takový vtip se nejedná.

*

Nic jiného mi nepřijde zajímavé, takže pokud nemáš o probuzení z kómatu zájem, nic jiného nezbývá. Tohle není koníček pro zábavu ani nic podobného. Kdybys byl upřímný, teď bys tu nebyl.


Úryvek z knihy Jed Talks #1 od autora Jeda McKenny.