Zen a Umění Sebemrzačení

(Výňatek z dopisu, který Jed McKenna adresoval samozvanému "odhodlanému hledajícímu", který učinil horlivou nabídku odevzdat všechen majetek i sebe samého výměnou za to, že ho Jed přijme za svého studenta.)

Drahý Williame,

nemáš zapotřebí přidávat mě do své rovnice, musíš odečíst sám sebe. Začni přezkoumáním vlastních předpokladů. Z tvého dopisu je patrné, že se považuješ za člověka, který to myslí fakt vážně; za odhodlaného hledajícího. To bude první domněnka, na kterou si budeš chtít posvítit. Nemáš pochyb o tom, že jsi seriózní hledající a myslíš si, že tě vidím stejně, ale není tomu tak. Poznám vážného, když ho potkám a poznám loutku Máji, když ji vidím. Ty si myslíš, že to máš pod palcem, ale to jediné, co můžeš přemoci, je Májá, která si s tebou právě teď pohrává jak kočka s myší.

Dostávám hodně nabídek od lidí, kteří chtějí být v mé přítomnosti. Možná se s takovými nabídkami setkává každý, koho lidé berou za poskytovatele duchovních řešení, vážně nevím. Lidé se chtějí vzdát všeho: majetku, peněz, vlastně celých životů. Nevědí si s nimi rady, takže je nejspíš napadlo, proč je radši nehodit na někoho, kdo vypadá kvalifikovanější, jako když matka nechá vlastní dítě před dveřmi boháče. Může to vypadat jako nejvyšší oběť a obrovský projev nesobeckosti, ale ve skutečnosti je to ten nejhlubší zákop; strach, který se vymknul kontrole, ego upevňující si svou pozici na další desetiletí. Tohle není způsob, jakým se zbavíš ega, tímhle ho jen odložíš; zřekneš se zodpovědnosti za svůj vlastní život. Chápu, že to může být velmi lákavá reakce na velice matoucí situaci.

Tvé gesto každopádně odhaluje, že se nacházíš na nepříjemném místě. Máš štěstí. To je vždycky to nejlepší místo, kde být. Fakt, že se cítíš takhle nepříjemně znamená, že se brzy budeš muset přesunout. To je dobré. To je ona motivace, která pohání cestu probuzení. Je to řada kroků, všechny z nich nedobrovolné, každý z nich vynucený neklidem podobným tomu, který tě donutil napsat mi dopis. Motivace stojící za tvým dopisem je dobrá, ale vrhnout se mi k nohám není řešení. Co bych s tebou dělal? Jaké instrukce bych ti asi tak mohl dát? 

Možná bych ti řekl, abys z vlastního těla každý den odřezal tři dekagramy, dokud nedokážeš odpovědět na otázku, "Co je pravdivé?" Tři deka čehokoli, jen ať to dělá tři deka. To by ti mělo rychle dopomoct k soustředění; zapálit ti pomyslnou koudel u zadnice. Kdybys to musel vážně podstoupit, kdyby sis každý den musel uříznout tři deka vlastního těla, kolik času bys podle tebe promrhal meditací? Kolik navštěvováním satsangů a čtením nejnovějších duchovních bestsellerů? Moc asi kurňa ne, co? Brzy by ses stal mašinou na osvícení. Spánek a strava by byly redukovány na absolutní minimum. Vztahy a aktivity, dříve považované za nezbytné, by byly zapomenuty. Vstoupil bys do spalujícího šílenství jednobodového zaměření. Velmi záhy by se všechno ostatní, mimo otázku "Co je pravdivé?", zdálo komicky nepodstatné. Tohle je tvůj nový Zen; Zen Nového Milénia. Bylo by zajímavé sledovat, kolik písečných zenových zahrádek a knih obsahující hutné aforismy by tenhle přístup sebemrzačením prodal.

Co je pravdivé? To je jediný koán, který existuje; jediný, který kdy může kdokoli potřebovat. Každý den, kdy nezodpovíš tuhle otázku, znamená další tři deka. Zamysli se na chvíli, jaké by opravdu bylo muset si sednout každý den v určitý čas se skalpelem a amputovat si tři dekagramy vlastního těla. Musel by ses hodně rychle naučit, jak otázky pokládat a jak na ně odpovídat, jak proces funguje a jak nikoli, jak ho popostrčit a jak mu uhnout z cesty. Musel by ses naučit, jak se věci odnaučit, a potřeboval bys přístup k nesmírnému množství zdrojů, abys mohl takového odnaučení dosáhnout. Chytré duchovní koncepty bys nahradil jasnými fakty, půvabný slovník východní filosofie by vystřídala slova s vědeckou přesností. Jde o proces jasného vidění, nikoli slepého švihání kolem sebe. Než uvidíš jasně zabere čas a zdroje a mysl musí pracovat téměř neustále na úrovni ležící vysoko nad tou všední.

Fungovalo by to? No tak řekněme, že jo. Třeba za 500 dní. A tady jsi, po odřezání téměř patnácti kilogramů sebe sama jsi poznal pravdu. Teď už znáš pravdu, přímo, sám za sebe, bez sebemenší pochybnosti, že by ses mohl mýlit. Jsi osvobozen od klamu; probuzen ze sna. Zařadil ses mezi duchovně osvícené. Sleduješ svá chodidla i ruce bez prstů, tvář bez nosu, hlavu bez uší, a jak to okomentuješ? Řekl bys tohle:

"No teda, to byla pěkná blbost."

Moc rád ti to prozradím rovnou. Probuzení je pěkná blbost. K ničemu není. Není jen zbytečné, je to zbytečnost samotná. Kdo by něco takového udělal? Jen ten, kdo to neudělat prostě nemůže. Pokud se staneš člověkem, který to nemůže neudělat, je to něco úplně jiného, ale snažit se to udělat, když to není absolutně nutné, je stejně absurdní, jako odřezávat kusy vlastního těla. (Což, mimochodem, nedělej).

Jakkoli barbarsky a nemyslitelně se tenhle přístup tři-deka-denně může jevit, můžu tě ujistit, že každý, kdo se kdy ze sna probudil, byl poháněn stejně nesnesitelnými mentálními a emocionálními silami, na což je dobré si vzpomenout, až příště uslyšíš populárního gurua vyprávět o momentu svého úžasného prozření: "Kráčel jsem parkem, děti se smály, ptáci cvrlikali, když z ničeho nic..."

V tomhle bodě přichází na řadu metoda Duchovní Autolýzy (termín označující autorovu jedinou metodu - proces psaní s cílem zodpovědět otázku "co je pravdivé?" pomocí externalizace na papír nebo do počítače, při kterém dochází k osvětlení a tím spálení všech domněnek - pozn. překl.). Duchovní Autolýza je vlastně o jasném vnímání; jasném vidění toho, co je, k němuž dochází v momentě, kdy přestaneme vidět, co není. Můžeme DA použít k pozvednutí běžných schopností mysli do neobvyklých výšin nutných k tomu, abychom viděli život a svět a sebe takové, jaké opravdu jsou. Mnoho lidí dokáže postavit jaderné reaktory, složit symfonie, dobýt národy a provést operace mozku, ale velice málo lidí dokáže vidět, co je.

V dopise zmiňuješ, že Alan Watts mluvil o tom, že jsme otvorem, skrze který se vesmír vnímá a zažívá. Mohlo by být užitečnější říct, že jsme nedokonalé optické čočky, skrze které vesmír, nebo já-vesmír, vnímá sebe sama; skrze které nerozlišené vytváří iluzi rozdílného. Je to zábavné přirovnání. Já je deformace: úmyslná deformace. To které pokřivení čočky je tím, co tvoří daného jedince; pokřivení samo je já. Všechny osobní vlastnosti, nazírány z tohoto pohledu, jsou vadami; nedokonalost na čočce, která existuje proto, aby byla nedokonalá. Nedokonalost jinak neexistuje, takže je vytvořena umělá nedokonalost; ego. Hledající se mohou snažit stát perfektními čočkami, ale samozřejmě, perfektní čočka je žádná čočka; žádná nedokonalost, žádná čočka, jen to, co je. Tvé deformace nejsou pouze tím, čím jsi, ale i důvodem, proč jsi. Konečnost a nedokonalost čoček jsou důvodem pro jejich existenci. Nepřítomnost čočky znamená, že vesmír je nepozorován, takže co bylo tímto činem dosaženo? Komu posloužil? Kdo z něj těží? Jen to potvrzuje mé předchozí tvrzení, že probuzení je zbytečné – vyměnit oddělené já za sjednocené ne-já, ohraničené bytí za nekonečné nebytí – tohle všechno není můj způsob, jak říct, že by dokonalost byla nedosažitelná, ale že je nevyhnutelná. Dokonalost je. Je tím, co je. Nic jiného není. V pravdě nic jako nedokonalý nebo chybný neexistuje. Cílem omezených a nedokonalých čoček je vykonstruování omezených a nedokonalých sfér, ve kterých si lze hrát.

(Původní dopis cituje indického světce k podpoření argumentu a poté pokračuje, jako by slova mudrce byla přijata jako pravdivá.)

Nezkoušej to na mě s mrtvými týpky, jako by to byli tví mocní spojenci. To ti nepomůže. Oni už totiž bojovat nemůžou. Pokud nedokážeš přednést argument, nemůžeš povolat mrtvého, aby to udělal za tebe. To je argumentační klam nazvaný Ipse Dixit: "On sám to řekl." V právu se nazývá "statut mrtvého muže" a je nepřípustný. Nemůžeš si zvolit zastoupení duchem. Půjčuješ si autoritu od někoho, kdo je nenapadnutelný nikoli díky zásluhám, ale kvůli smrti. Tvůj argument je nenapadnutelný proto, že osoba, která ho činí, není dostupná. Tvrdíš, že kdyby tu byl, mohl by takto argumentovat, ale on tu není. Můžeš si půjčit slova a myšlenky, můžeš citovat někoho, kdo tu není, protože zemřel, abys objasnil stanovisko, ale dokud jde o tvé stanovisko, je to tvůj problém; argument musíš vznést sám. 

At už je to jakkoli, i kdyby tu skutečně byl, nemohl by onen argument prosadit. Tvého milovaného učitele, kterého jsi povolal, dobře znám. Můžu tě ujistit, že kdyby tu byl, mohl bych ho naporcovat na hromádku, zatímco bych se jednou rukou drbal na pupku a druhou si klepal na čelo. Naprosto bez úsilí. Nulová konkurence. Zítra touhle dobou bys to zvládl taky, kdybys přestal být líný a začal myslet sám za sebe.

Tvá duchovnost je jen další falešný převlek, další vrstva falešného já. Tvá duchovnost udává rozměry tvé cely a to, že to nevidíš, naznačuje, že nemáš tušení, pod čí střechou vlastně žiješ. Neuvědomuješ si svou skutečnou situaci, povahu svého otrockého postavení. Zoufale se držíš vlastních lží; chráníš je emocionální energií. Proč? Protože tyhle lži jsi ty. Jsou tím, kým jsi. Ty nemáš nedokonalosti, ty jsi nedokonalost. Zeptej se sám sebe, proč mi vlastně píšeš. Jaký je účel? Nic z toho, co říkám, pro tebe není novinka. A stejně mi tu píšeš vášnivé dopisy ve snaze postavit své lži zpátky na nohy. Pokud je máš rád, v pohodě, ale silou přesvědčení je pravdivými neučiníš. Čím jsi, je lež; a to je fakt. Jsi fiktivní postava ve stavu podivuhodného zapírání. Co považuješ za vlastní jedinečnost ve skutečnosti není nic víc než kombinace namátkou nahozených páček a tohle specifické nastavení, které nazýváš "já", neznamená nic významnějšího, než rozdíl mezi kterýmikoli dvěma vločkami v nekonečné sněhové bouři.

Vážný člověk nesmí zapomínat, kde se nachází a komu tahle show patří. Tady sídlí Májá. Ovládá naprosto všechno, ve všem má převahu. Jsme pacienty v Májiném Blázinci a všechna doporučení, abychom v klidu seděli a utišili mysl přicházejí přímo od ní. Klid a ticho jsou protikladem procesu probuzení a ti, kteří doporučují mír, soucit a tichou mysl pouze prodávají své oblíbené lektvary na spaní. Existují dokonce někteří populární duchovní učitelé a autoři, kteří doporučují nedělat zhola nic; tvrdí, že samotná snaha je hlavní problém, že nespokojenost, která pohání duchovní hledání, je jedinou věcí, která stojí mezi námi a cílem hledání. Může se někdo divit, že takové poselství bude populární? Mohl by někdo pochybovat o tom, od koho tahle zpráva ve skutečnosti přichází? V dopise jsi uvedl, že věříš v důležitost přímé linie duchovního učitele, takže tohle je jediný skutečný předchůdce; Májá. Pokud chceš pochopit, čí je duchovní učitel následovník, stačí si představit, jak se houpe na loutkářských provázcích, kterých si není vědom, sype ze sebe moudra o svobodné vůli a nad hlavou má ruku Máji, která všechno ovládá.

I během naší korespondence se rozpouštíme v kádi žíravé chemikálie zvané kyslík. Jsme geneticky naprogramovaní k sebedestrukci. Naše životy polyká čas a každý nádech může být náš poslední. Nevyhnutelným faktem je, že jsme všichni praktikanty Nového Zenu, který jsem popsal výše. Každý den ztrácíme pár deka, gramů, kil, a jednoho dne, bum a tadá!, zmizíme jako bychom nikdy neexistovali.

Je jen jediná otázka a je stejná pro nás pro všechny:

Co je pravdivé?

S pozdravem, ...

[Originální úryvek 'Zen and the Art of Self-Mutilation' pochází z knihy Jed McKenna's Notebook]