Konec utrpení: Vysvětli mi to, jako by mi bylo 5

Tohle je doprovodný text k článku Jedna Píseň objednaný Erikem Blanchardem.

Existuje nový způsob, jak žít bez nadvlády zlosti a smutku. Je to opravdu snadné a můžeš to vyzkoušet sám. Funguje to následovně:

Podobným jevem, jako je úžasný, mnohobarevný ocas páva, se stala lidská osobnost. Její hlavním účelem je být viděna.

Proto je utrpení tak běžné a proto je tolik lidí nešťastných.

Neštěstí a zlost totiž dělají člověka neobyčejně viditelným. Pokud kvůli něčemu hodně trpíš, dáváš najevo, že ti na tom záleží. Tvá bolest je očividná a ostatní jsou dojatí a můžou o tobě mít dobré mínění. Pokud se účastníš nějakého konfliktu, minimálně pro jednu stranu jsi hrdinou. Tímto způsobem smutek a hněv rozzáří osobnost a učiní ji mnohem viditelnější.

To ti může udělat ze života peklo. Protože nezáleží na tom, co se stane tam venku. Můžeš vyřešit jakýkoli problém tě trápí, ale naštvaný budeš pořád, jen kvůli něčemu jinému.

Lidé to nedělají záměrně. Není to tak, že by každý seděl a přemýšlel, jak se může co nejlépe zviditelnit. Tohle je mnohem hlubší. Všechno je to součást toho být člověkem, a tohle je jen jedna z věcí, co k tomu patří. Není koho vinit, protože to není ničí chyba. Lidé takoví prostě jsou.

Existuje ale způsob, jak tenhle proces změnit. Začíná to zhruba tímhle:

Znáš to, jak může být člověk s velice silným přesvědčením "zaslepený"? Jak můžou být takoví lidé slepí vůči věcem, se kterými předem nesouhlasí? Je to zvláštní jev, ale je velice zřetelný, zvláště pokud jsou lidé hodně naštvaní nebo hodně nešťastní.

V takové chvíli vypadá celý svět odporně. Když jsi nešťastný, všechno vypadá depresivně. Když jsi naštvaný, nic se nedaří. Ten, kdo se dostane do takového stavu, vidí celý svět skrze neštěstí nebo vztek a všechno se zdá být strašidelné, smutné nebo ohavné.

Děje se to proto, že když jsme si něčím naprosto jistí a odmítáme to zpochybnit, celý svět je v souladu s tím, čemu věříme.

Jistota je základem, na kterém vztek a smutek staví.

Děje se tu ale ještě něco jiného. Ať už jsi naštvaný a smutný, nebo nikoli, dokud existuje něco, o čem odmítneš pochybovat, uvězníš se v tom. Všechno, co uvidíš, bude v souladu s věcí, kterou jsi odmítl zpochybnit a ještě ji to posilní. Čím silnější se stává, tím zaslepenějším budeš, a tím budeš rozzlobenější a nešťastnější.

Je tu ale dobrá zpráva. Funguje to totiž i opačně. Pokud zpochybníš všechny důležité věci, na kterých ti opravdu záleží, potom svou slepotu vyléčíš. Tvé oči se znovu otevřou věcem tak, jak skutečně jsou, spíše než jak si je představuješ. Svěžest se navrátí do života!

Je to o upřímnosti ve věcech, kterým věříš. Nikdo neví všechno a nic z toho, co si myslíme, nemusí být pravda. I když jsou naše představy správné, stále nejsou posledním slovem, protože realita je mnohem větší než jakákoli představa. I kdyby sis zapamatoval jen tohle, nikdy nezůstaneš uvězněný nebo zaslepený na dlouhou dobu.

Takže místo snahy vyhrát každou debatu se podívej na věci z pohledu toho druhého. Ponoř se přímo do něj. Takhle se dostávej do každého úhlu pohledu, jaký ti přijde pod ruku.

Stane se to, že opravdu uvidíš něco úžasného. Úžasné vhledy do toho, jak svět opravdu funguje. Jak fungují lidé, čím opravdu jsou a čím jsi ty. Existuje tolik nespatřených věcí o našem světě - tolik neuvěřitelných věcí, které můžeš uvidět.

A je pravda, že někteří lidé se mohou rozhodnout, že radši budou naštvaní nebo nešťastní, protože si aspoň budou jistí, kým jsou. Jenže takoví lidé žijí omezené životy, protože nedohlídnou za hranice toho, čemu věří.

Ty můžeš žít jiný život. Je to život mnohem výjimečnější a vůbec ne běžný. A právě proto je mnohem cennější. Je to život někoho, kdo vidí svět takový, jaký skutečně je. Někoho, kdo vidí úžasné souvislosti mezi jevy a žije život bohatý a plný úžasu.

Ale i když je tohle skvělé, lze jít dokonce ještě hlouběji. A to tím, že tenhle přístup můžeš použít naprosto mimořádným způsobem.

Pokud se takhle díváš na svět, uvidíš všemožné úžasné věci. Spojitosti a hluboké vzorce, které jsou skrytou podstatou světa. Strukturou, jež není většině lidí zjevná.

A když takové věci uvidíš, občas budou tak zajímavé, že se jich budeš chtít držet.

Je tu ale jedno tajemství o všech vhledech, na které narazíš, a to: Nevydrží napořád. Všechno, co se narodí, taky zemře. To je pravda o všech představách, které máš. Když budeš tímto způsobem žít, uvědomíš si důležité věci o světě a o životě. Nová hlediska, díky kterým dává všechno dokonalý smysl, pokud se jich držíš.

Jenže pravdou je, že časem vyblednou.

Vždycky zmizí. A to je v pohodě - protože pokud je hledisko pravdivé, nezáleží na tom, že zmizí. Pravda sama nikdy nezmizí.

Takže co dělat, když přijdeš s opravdu velkou myšlenkou a uvidíš nějaký úžasný prvek toho, co to znamená být člověkem?

Pamatuj na tohle - ať už je to cokoli, časem to zmizí. Včerejší průlom, který ti otočil svět na ruby, je zítřejším standardem. A to je v pořádku!

Mnoha lidem se to nelíbí a vhledy se snaží udržet. Snaží se donutit, aby mysleli na určitou věc, aby věřili určité myšlence.

Ve skutečnosti je to ještě mnohem smutnější. Mnoho lidí se určitých myšlenek drží tak pevně, že nikdy nedají prostor těm novým, svým vlastním. Tito lidé spoléhají na myšlenky ostatních a nikdy se na život nepodívají sami za sebe. Celý život se jen dohadují o názorech ostatních lidí, místo aby žili a spatřili zázrak, který život tak otevřeně nabízí.

Nezáleží ale na tom, jak silně se kdo drží určité myšlenky, protože původní myšlenka vždycky vybledne. Tenhle proces nic nezastaví. Lidé, kteří se drží určitých vhledů, dělají jejich kopie, a tyhle kopie nejsou nikdy tak kvalitní, jako je originál. A když se tyhle kopie začnou vytrácet, udělají kopie těchto kopií. A tak dále, dokud z původní síly nezbude vůbec nic.

Zůstane jen předstírání, jen šarlatánství. Protože to ale dělá tolik lidí, šarlatánské myšlenky mají velikou podporu. Ostatní lidé tyhle myšlenky napadají, ale dělají stejnou chybu, drží se myšlenky za jejich útokem a tak se z nich taky stanou šarlatáni. Nakonec nezbude nic než šarlatáni bojující s šarlatány.

A všichni při tom vypadají velice impozantně, a lidé kteří to dělají často nosí honosné šaty, aby ještě zvýraznili, jak impozantní jsou. Jenže se z toho vytratilo srdce a nádhera a síla původní myšlenky byly ztraceny.

Existuje jen jedno východisko.

Co musíš udělat je nechat to odejít. Jakýkoli nový a úžasný vhled. Měj ho a užij si ho. Prožij ho naplno. Podívej se na všechny skvostné věci, které ti může ukázat. A když se začne vytrácet, nech ho odejít.

Vhledy stejně zmizí. Nech je jít. Pamatuj jenom na to, že jakkoli výjimečná nebo úžasná myšlenka je, nikdy nevydrží napořád. Ale to je v pohodě, protože pokud je skutečná, nemusíš si ji udržet, aby zůstala pravdivou.

Měj víru v to, že pravda nikam nezmizí.

Tady je příběh a muži, který takovou víru měl.

Žil nežil jeden starý muž s nádherným jménem. Říkali mu Galileo Galilei. Zařízením zvaným dalekohled hleděl do daleké noční oblohy. Co viděl ho vedlo k uvědomění, že svět je mnohem odlišnějším místem, než se spousta chytře znějících lidí v impozantních šatech domnívala.

A tito lidé ho zajali a chovali se k němu velice špatně. Vyhrožovali, že mu ublíží, pokud neodvolá věci, jež tvrdil.

A víte, co Galileo udělal? Odvolal věci, které tvrdil. Dovolil lidem v impozantních šatech, ať je po jejich.

Nebuď smutný - protože Galileo si něco uvědomoval. Něco, co nikdo z lidí v impozantních šatech netušil. Galileo věděl, že nezáleží na tom, co říká. Nezáleží na tom, čemu věří nebo co po sobě zanechá. Pravda bude stále pravdou a nic ji nemůže změnit.

Nic ji nezměnilo.

Dnes je na Galilea pamatováno jako na jednoho z nejvýznamnějších lidí, jež kdy žili. Všichni lidé v impozantních šatech byli dávno zapomenuti. Když se o nich někdo zmíní, tak jen pro jejich ostudu.

Tohle je síla důvěry v realitu. Důvěry v pravdu.

Tahle pravda dokáže úplně změnit tvůj život. Pokud někdy necháš něco opravdu mocného takhle odejít, uvidíš něco strašně úžasného:

Důvodem, proč se bolest a vztek a smutek mohou udržet je, že vždycky tvrdí, že jsou pravdivé. Vždycky se najde důvod, který udávají a ten je vždycky přesvědčivý.

Když ale necháš odejít opravdu silné, pravdivé myšlenky - úžasné věci, nad kterými žasneš - potom jasně uvidíš, že jakákoli pravda, cokoli to je, může být uvolněna a nechána odejít.

Nejsou to jen nádherné myšlenky, které vyblednou. Bolest taky. Když necháš odejít důležité pravdy, jež na tebe silně působí, když je necháš zmizet, budeš to najednou schopný udělat se vším. S jakoukoli emocí a myšlenkou.

Jde totiž o to, že smutek a vztek jsou typem lpění. Nejsou jen vedlejším účinkem držení se pravdy, jsou hlavním účinkem. Takže když uvolníš sevření toho pravdivého, smutek a vztek se automaticky ztratí.

Netvrdím, že žádná pravda neexistuje. Existuje. A právě proto je tak lákavé snažit se udržet si ji. Pokud ale opravdu věříš, že je myšlenka pravdivá, můžeš ji nechat odejít. A utrpení odejde s ní. Pravda sama ale nikam nezmizí a bude tu navždy.

Pořád budeš schopný vidět všechny úžasné věci. Popravdě jich uvidíš mnohem více, protože když se ničeho nedržíš, tvůj zorný úhel se rozšíří.

S bolestí nebudeš bojovat, jako by to byl hrozivý nepřítel, kterého musíš porazit. Nebudeš vzteku přilévat do ohně tím, že se budeš snažit zvítězit. Budeš dělat něco jiného, co prochází rovnou pod vztekem i smutkem. Funguje to s jakýmkoli smutkem a jakoukoli zlobou a každý to může dokázat právě teď.

Myšlenky a pocity se budou objevovat a mizet, tak jak mají. Tak, jak to stejně dělají - jen bez toho bolestivého držení se toho dobrého, a bolestivého bojování s tím špatným. Obojí, dobré i špatné, časem vyhasne, a to je v pořádku - protože pravda zůstane.

A co je tou pravdou? Když se do toho pustíš, je toho tolik k vidění a měl bys to zjistit sám. Pod tím vším je nejsilnější pravdou ta úžasná zkušenost být naživu. Ten nádherný pocit života a lásky, jež prostě je, vždycky.

Takhle se dá na tomhle místě žít. A opravdu, vztek i bolest se sice můžou znovu objevit, ale pokaždé, když se objeví, budou slabší a navíc bude čím dál tím snazší nechat je jít. Jednoho dne ti přijde neskutečné, žes vůbec býval nešťastný.

A nezáleží na tom, jak silné a nepříjemné jsou, staré záště a smutek z minulosti se budou zdát tak pošetilé a tak nicotné.

Ale život nikoli. Život bude úžasný - nebo alespoň může být.

Teď jdi a přesvědč se sám. A doufám, že se o to rozhodneš podělit se svými přáteli, protože věřím, že každý si zaslouží šanci tohle objevit. A když se podělíš se svými přáteli a oni se podělí s těmi svými, možná jednoho dne to bude vědět každý, a svět bude novějším, mnohem šťastnějším místem, než je teď.

Ciaran Healy - The End Of Suffering