Správné Dobro a špatné Zlo

Napsal Jed McKenna v knize Spiritual Enlightenment, The Damnest Thing.


Žije ve stejném omylu, jako všichni ostatní. Věří, v nejširším slova smyslu, že něco není v pořádku a že to může napravit. Co tím něčím je, co je na tom špatně a jak to lze napravit se liší člověk od člověka, ale obecný model je pokaždé stejný.

Pravda ovšem je, že nic není špatně. Nikdy nic špatně nebylo a nic být špatně ani nemůže. Dokonce ani není špatné domnívat se, že je něco špatně. Nesprávnost zkrátka není možná. Jak napsal Alexander Pope, „Jedna pravda je jistá, cokoli je, je správné.“ Nesprávnost se nachází pouze v oku pozorovatele.

Pocit nesprávnosti je však naprosto zásadní pro zachování lidského dramatu, společně s iluzí oddělenosti a jistoty svobodné vůle. Drama vyžaduje konflikt. Žádný konflikt, žádné drama. Není-li něco špatně, pak není třeba nic napravovat, což by znamenalo, že není třeba nic dělat. Vrcholky netřeba snížit, hlubiny netřeba zarovnat. Bohatství ni sílu netřeba uzurpovat. Budoucí generace netřeba plodit. Umění netřeba vytvářet, ni mrakodrapy vztyčovat. Války netřeba bojovat. Náboženství a filozofické teorie netřeba vynalézat. Zuby netřeba čistit.

„Víra v to, že je něco špatně, je ohněm pod prdelí lidstva,“ je obrat, kterým jí to vysvětlím.

Špatnost je samozřejmě zcela smyšlená. Určité množství dobra a zla je v lidském stroji pevně zakódované. Hlad je špatný, potrava je dobrá; celibát je špatný, rozsévání semen je dobré; bolest je špatná, potěšení je dobré, a tak dále. Ale to všechno jsou biologické směrnice, vynutitelné pouze v kontextu fyzického organismu, jejichž porušení vede k postupně se zhoršujícímu nepohodlí a případně smrti.

Kde tedy špatnost přebývá mimo náš fyzický organismus? Očividnou odpovědí je – nikde. Ale pokud má mít tahle celá záležitost s existencí dramatický nádech, aby zůstala poutavá, potřebuje konflikt, takže do směsi musí být vložena vyumělkovaná špatnost:

Strach.

Strach z prázdného jádra. Strach z černé díry uvnitř. Strach z neexistence.

Strach z ne-já.

Strach z ne-já je matkou všech ostatních strachů, které na něm stojí. Žádný strach není dostatečně malý nebo malicherný, aby v jeho středu nebyl strach z ne-já. Všechen strach je v důsledku strachem z neexistence „já“.