Já, neasi!

Dvě časté otázky:
1) Co znamená, že "já" je jen iluze? a 2) Jak si tím někdo může být jistý?

Následuje nevytříbený pokus o odpověď skládající se z pár krátkých odstavců a jednoho černobílého obrázku, který jsem ukradl Harrisovi.

Zásadní je rozdíl mezi POCITEM JÁ a EXISTENCÍ JÁ. Iluze je definována jako "nesprávná představa" či "chybný vjem". Samotný vjem tu tedy skutečně je, ale z určitého důvodu se označuje za nesprávný. "Pocit já" tu také jako neurčitá představa skutečně je, ale jako nesprávná je označována proto, že údajný subjekt, který reprezentuje a na který neustále odkazuje - její podstata - je při bližším pohledu mylná, v tomto případě absolutně nepřítomná, neexistující. A to je stěžejní hned z několika důvodů. Tím hlavním je, že ze studny, která je jen fata morgánou, žízeň nikdy neuhasíte, ať už působí sebereálněji.

Jen hloupé ryby plavou proti proudu, když nemusí

Napsal jsem zase jednou až moc dlouhej článek, předem se omlouvám.

Spiritualita je byznys.

Představte si, že se místo toho svěříte do rukou něčemu mnohem sofistikovanějšímu - všemi váženému povolání, žádnému hloupému šarlatánství. Něčemu, co by vás ani ve snu nenapadlo jakkoli zpochybňovat, protože k tomu zkrátka nemáte žádný důvod.

Spolehnete se na psychologii a po letech možná zjistíte, že je to sice uznávaná, dokonale moderní, propracovaná struktura slibující navíc dobrou kariéru a odpovědi na všechny problémy, ale že taky stojí jenom na blátě.

Na vágně určených, vlastně jen uměle splácaných, absolutně imaginárních základech, které umně rozvádí do neuvěřitelných výšin a detailů. Je to neskutečně propracované odvětví, které ale balancuje na domněnkách lidí, kteří je přebrali od lidí, kteří je přebrali od lidí, kteří si je prostě vycucali z prstů, aby měli s čím pracovat a co tvarovat.

Tam dole (uvnitř) zkrátka není nikdo, s kým může pracovat ;)

Psychologové pro to, o čem na blogu často píšu, samozřejmě mají svou škatulku, aby to náhodou neohrozilo samotný základ jejich povolání - takže člověk, který se neklaní domněnkám, podle nich trpí tzv. depersonalizací.

Když už na to jednou existuje nálepka, nemusejí tomu čelit přímo ani nad tím zbytečně přemýšlet, nikdo z nich se tomu i přesto, že k tomu mají ze všech povolání nejblíže, nepodívá zpříma do očí bez filtru vytvořeného automaticky se objevivší diagnózou takového stavu.

Iluze je v bezpečí pro další desetiletí a lidé, kteří začínají být inteligentní, budou upilulkováni nebo nově dokonce umeditováni zpět do hlouposti.

Pokud někdo z branže otevře oči, musí to pro něho být přinejmenším šok. Domeček z karet, domino.

Nechápejte mě špatně. Nikdy by mě ani nenapadlo znevažovat zásluhy terapeutů denně jednajících s lidmi, kteří si opravdu neví rady. Nesmírně si vážím psychologů, kteří poskytnou ucho k poslechu a nastaví rameno slzám člověku, který truchlí, protože přišel o někoho blízkého; kteří v tom umějí chodit a když se něco posere, vědí, jak můžou být druhému organismu opravdu nápomocní. Obdivuji ty, kteří jsou rovnocenným partnerem, když už třeba dochází síla. Je to upřímná psychologie pracující s realitou těla. Potlesk.

Dělají to i jiná zvířata. Dělají to bizoni a dělají to opice. Jsou tu, jedno zvíře pro druhé. Život se stará o život.

Taková pomoc není o nic méně úžasná, snadná, praktická a perfektní, než rovnání zlomených kostí. Žádné zbytečné domněnky - zkrátka jen tohle, co se objeví.

A potom tu máme druhou kategorii, moderní (či spíše módní?) psychologie - možná jste si toho ještě nevšimli, ale je opravdu na každém kroku.

V podstatě platí jednoduchý vzorec, který nebylo vůbec složité vypozorovat:

"[Kupa_nezpochybněných_duchovních_domněnek] minus [duha_jednorožci_andílci_spirituální_hantýrka] plus [slovník_psychologie] plus [titul_před_jménem-čím_více_tím_lépe] = důvěru budící supermoderní ezopsychologie (totální copyright!), co z vás zaručeně udělá úspěšné a šťastné supermuže a superženy v této superspolečnosti".

Mám jen ten pocit, nebo už hranice mezi šílenou ezoterikou a profesionální psychologií začínají splývat?

V dnešní době je taková psychologie děsně in. Holky a kluci, které omrzeno nefungující Tajemství a kteří už mají slepené stránky všech tří dílů Padesáti Odstínů Šedi se cítí opravdu intelektuálně, když čtou takovou chytrou parádu a mnoho z nich se rozhodne dokonce studovat toto umění, jak učinit z člověka... no lepšího člověka.

Čtyři dny do Vánoc

Čtyři dny do Vánoc. Topím se v chladu ulice uvnitř proudu vrcholícího nákupního šílenství přímo před mým oblíbeným knihkupectvím. Vcházím do hřejivé atmosféry, zdravím obsluhu za kasou a jen koutkem oka vnímám všechnu tu vánoční výzdobu, zatímco setrvačností zvyku mířím do jediné sekce, která mě tu kdy skutečně zajímala - do ezoteriky, duchovna, self-help a new-age.

Stejně jako tomu několik posledních let při sporadických návštěvách bývá, oči mi šilhají k regálu s kuchařkami nalevo, ale dnes nepodlehnu nutkání listovat luxusně naaranžovanými dobrotami a pozornost obracím zpět do prostoru, který byl mým útočištěm tolik dlouhých let. Dnešek je totiž trochu jiný...

Začátek Konce na bloggeru

Vítejte na nové adrese.

Blog.cz je již minulostí a konechledani.blog.cz vejde do nového roku v novém kabátě - jen mu nejdřív musí trochu sednout...

Váhal jsem hodně dlouho, zda přenést i články, které se mi už nelíbí, což by byla dobrá polovina - ale nakonec jsou tu úplně všechny. 

Nikoli snad proto, že znázorňují cestu odněkud někam nebo vývoj od něčeho horšího k něčemu lepšímu - nic takového to není. Pro někoho by ale třeba mohl být zajímavý, stejně jako je pro mě, ten zdánlivý posun od velmi mála k ještě mnohem, mnohem méně. 

Stěhování proběhlo celkem hladce a nic není ještě napevno, teprve se tu rozkoukávám a postupem času se to tu dá do kupy :) pokud něco nebude fungovat, budu rád, když mi dáte vědět tady do komentářů nebo na mail.

U.G. Krishnamurti

Poprvé jsem si stáhl nějaké ty materiály od "Jůdžýho" a hned po přečtení předmluvy, kterou navíc ani nepsal on sám, jsem se rozhodl, že to přeložím. Je to tak nepopsatelně úžasné, že to asi budete všichni nenávidět.

Všechno, co se tu zatím objevilo, je proti tomu jen taková duhová astrální legrace. Není to ale tím, že by se snažil šokovat. Je jen extrémně upřímný.

Začnu a možná i skončím knihou The Mystique of Enlightenment a chtěl bych ji přeložit celou, aby to dávalo nějaký ucelený smysl. Na blogu by se překlad mohl objevovat pro lepší čitelnost v přijatelně dlouhých příspěvcích - jak jinak, než nepravidelně.

Pokud někdy bude kniha přeložená kompletně, vytvořím z toho třeba PDF nebo nějaké e-book formáty, aby se s tím lépe manipulovalo. Ne že bych si dělal iluze, že to někdo bude číst, ale když už se na to kromě mého překladu nevztahuje na výslovnou žádost samotného autora absolutně žádný copyright, byla by škoda nechat tak třeskutý materiál méně známého, ale mnohem lepšího Krishnamurtiho ležet ladem na blogu, který skoro nikdo nečte...

... a třeba to stihnu dokončit k prvnímu výročí blogu... a třeba si to jednou přečtou děti mých dětí! Ach, jaký to odkaz budoucím generacím, konečně má už i můj život vopravdu hlubokej, duchovní smysl. Samou radostí jsem si z toho učurnul. Jdu si pro plenku... bio plenku! 

No nekecej! Tady jsou smajlíci?! Jak a proč jsem žil skoro rok bez smajlíků?!!!

Smajlíková smršť! 

Život takový, jaký je

Několik lidí mi v poslední době položilo zvláštní otázku - jak prý můžu vlastně žít. Ta jednoduchost je pro ně mezi komplexními spirituálními iluzemi, kterými žijí každý den, něco nepředstavitelného a děsivého, protože s ní nepřicházejí často do styku a pokud přijdou, nerozeznají ji a považují ji za něco nižšího a méně vyvinutého - zvířata bez duše a hloupé děti.

Jak je prý možné žít, když v ničem nevidím žádný vyšší smysl. Když už ničemu nadpozemskému nepřikládám žádnou zvláštní hodnotu, když mi na existenci andělů a astrálu a páté dimenze záleží asi tolik, jako na výsledku zápasu dvou týmů z dolní poloviny tabulky páté australské ligy ledního hokeje, na který jsem si ani nevsadil. Když nemám žádný spirituální vzor ani ideál, ke kterému se prací na sobě snažím dostat, když na svůj duchovní vývoj a dosažení finálního štěstí myslím asi tak často, jako na nějaký průměrný oběd, který jsem snědl před pěti lety.

Ve skutečnosti se mě ptají na to, jak vypadá život člověka, který už nekrmí žádné cizí domněnky, jenom žije. Oni ale neví, že se ptají právě na tohle - to by totiž znamenalo, že začínají rozumět. Vlastně se ptají na to, jak můžu žít, když jsem ztratil víru; když jsem se vzdal; když jsem zabil boha; když jsem tak strašně slabý, že nevěřím na nic mezi Nebem a Zemí; když je ze mě jen patetický vystrašený materialista a nihilista, když... dle chuti doplň domněnku, kterou se sami pro sebe snaží chránit, protože na ní staví vlastní identitu.

Ptají se mě vlastně na to, kde vůbec beru sílu (a snad i drzost?) vstát ráno z postele, když jsem na duchovní cestě o tolik níže a ke štěstí mám o tolik dále, nežli oni.

Je to velice jednoduché. To skutečné, z čeho se reálný, každodenní život skládá, totiž máme společné.... jen odpadl ten zbytek.

Každý den spím, stejně jako oni. Jím, stejně jako oni. A proč to neříct - seru, stejně jako oni. Vydělávám nějaké ty peníze, abych mohl spát, jíst a srát v teple a suchu, stejně jako oni. Cvičím a piju spoustu vody, pravděpodobně více, nežli oni.

Sraní do postele je nepříjemné a banány mi v ní nerostou, takže proto. Proto vstávám v postele. To je můj smysl života!

Není ti to dost duc-hovní?

Co se děje a co se neděje

Jednou z nejužitečnějších věcí je uvědomit si, co se reálně děje a co se neděje.

Hned na začátek mi dovol vyjasnit jednu zbytečnou námitku, která se objeví v hlavě každého newagem vygumovaného jedince: nic se ve skutečnosti neděje, všechno je jen v tvojí hlavě, realita neexistuje, vesmír je energie, bla, bla a bla... cokoli, posluž si, jak je libo. Může být pravda, nemusí. To tu neřeším, je mi to upřímně jedno a v tomto kontextu je to silně irelevantní.