Zobrazují se příspěvky se štítkemCiaran Healy. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemCiaran Healy. Zobrazit všechny příspěvky

Konec utrpení: Vysvětli mi to, jako by mi bylo 5



Tohle je doprovodný text k článku Jedna Píseň objednaný Erikem Blanchardem.

Existuje nový způsob, jak žít bez nadvlády zlosti a smutku. Je to opravdu snadné a můžeš to vyzkoušet sám. Funguje to následovně:

Podobným jevem, jako je úžasný, mnohobarevný ocas páva, se stala lidská osobnost. Její hlavním účelem je být viděna.

Proto je utrpení tak běžné a proto je tolik lidí nešťastných.

Neštěstí a zlost totiž dělají člověka neobyčejně viditelným. Pokud kvůli něčemu hodně trpíš, dáváš najevo, že ti na tom záleží. Tvá bolest je očividná a ostatní jsou dojatí a můžou o tobě mít dobré mínění. Pokud se účastníš nějakého konfliktu, minimálně pro jednu stranu jsi hrdinou. Tímto způsobem smutek a hněv rozzáří osobnost a učiní ji mnohem viditelnější.

To ti může udělat ze života peklo. Protože nezáleží na tom, co se stane tam venku. Můžeš vyřešit jakýkoli problém tě trápí, ale naštvaný budeš pořád, jen kvůli něčemu jinému.

Lidé to nedělají záměrně. Není to tak, že by každý seděl a přemýšlel, jak se může co nejlépe zviditelnit. Tohle je mnohem hlubší. Všechno je to součást toho být člověkem, a tohle je jen jedna z věcí, co k tomu patří. Není koho vinit, protože to není ničí chyba. Lidé takoví prostě jsou.

Existuje ale způsob, jak tenhle proces změnit. Začíná to zhruba tímhle:

Znáš to, jak může být člověk s velice silným přesvědčením "zaslepený"? Jak můžou být takoví lidé slepí vůči věcem, se kterými předem nesouhlasí? Je to zvláštní jev, ale je velice zřetelný, zvláště pokud jsou lidé hodně naštvaní nebo hodně nešťastní.

V takové chvíli vypadá celý svět odporně. Když jsi nešťastný, všechno vypadá depresivně. Když jsi naštvaný, nic se nedaří. Ten, kdo se dostane do takového stavu, vidí celý svět skrze neštěstí nebo vztek a všechno se zdá být strašidelné, smutné nebo ohavné.

Děje se to proto, že když jsme si něčím naprosto jistí a odmítáme to zpochybnit, celý svět je v souladu s tím, čemu věříme.

Jistota je základem, na kterém vztek a smutek staví.

Děje se tu ale ještě něco jiného. Ať už jsi naštvaný a smutný, nebo nikoli, dokud existuje něco, o čem odmítneš pochybovat, uvězníš se v tom. Všechno, co uvidíš, bude v souladu s věcí, kterou jsi odmítl zpochybnit a ještě ji to posilní. Čím silnější se stává, tím zaslepenějším budeš, a tím budeš rozzlobenější a nešťastnější.

Je tu ale dobrá zpráva. Funguje to totiž i opačně. Pokud zpochybníš všechny důležité věci, na kterých ti opravdu záleží, potom svou slepotu vyléčíš. Tvé oči se znovu otevřou věcem tak, jak skutečně jsou, spíše než jak si je představuješ. Svěžest se navrátí do života!

Přetvořit Svět

Bolest a utrpení musíš nechat plavat. "Nech to plavat", takhle to říkají. Nech plavat své obavy, nech plavat své znepokojení. Nech plavat osamělost a přátelství se pak jednoduše objeví, nech plavat to špatné, hlavně nech plavat to špatné.

Kolik prachů se v tomhle utopí? Hromady peněz, semináře, DVDčka - nechte plavat to zlé, takhle to říkají, a my tomu věříme, protože nám to dává smysl. Zní nám to rozumně, že když dokážeme nechat to špatné plavat, bude lépe.

Až na to, že to nefunguje, nebo snad ano? Buďme upřímní. Podívejme se na to pozorně - nefunguje to. Nikdy to nefunguje. Můžeš se díky tomu nějakou dobu cítit o trochu lépe, ale nakonec to je to stejně jen další falešná naděje v to, že tentokrát, s touhle novou technikou, s tímhle úžasným nápadem, s tímhle skvělým způsobem, s tímhle duchovním učením, s tímhle rozumným uvažováním - čímkoli - že to bude fungovat, že už nebudeš muset žít jako žiješ teď.

Tahle naděje je strašně silná věc, a je taky krutá. Protože nikdy nefunguje. Nikdy. Pro nikoho.

Pokud se nám samozřejmě daří dobře, můžeme si to zpětně odůvodnit tak, aby to dávalo smysl, a říct "nechal jsem to špatné plavat"- jenže takhle to nebylo. Takhle štěstí nefunguje.

Krutou pravdou je, že říkat si, abychom nechali to špatné plavat, je stejně směšné. Je to jako někomu radit, aby zahodil hořící uhlík, který drží ve své ruce.

Kdyby měl na výběr, vůbec by ho totiž nedržel.

Problém není v tom, že se snažíme držet toho špatného. Problém je, že se držíme toho dobrého.